Letošní rok byl zcela výjimečný s mnoha protiklady a to nemyslím jen s ohledem na koronavirovou infekci. Ta samozřejmě zasáhla každého i vodácký sport, ale díky fungování na vzduchu a v přírodě jsme ty nejtěžší regulace neměli. V létě navíc všechno rozvolnili a my mohli svobodně fungovat. Mimochodem tuto infekci měla manželka už v únoru 2020, tudíž asi i celá naše rodina, ale to se netestovalo, nezavíralo, nechodilo do karantén a život běžel vesele dál.
Reklama
Výjimečný, kromě nouzových stavů od naší vlády, byl tento rok v tom, že na jaře to vypadalo na nejhorší sucho za posledních 500 let, aby se pak povolily hvězdné kohoutky a my měli tolik vody, že nikoho ani nebavilo na vodu vyrazit. Už jsme byli líní jet na Stvořidla, která neustále tekla, a mohli jsme si je užít jen v tričku a teplu místo drbání kosy během zimy či jara.
Stvořidla 1. března
I když bylo vody dostatek, přišli jsme však o gró zábavy a to tradiční vodácké akce. Dříve akce rušené z důvodu sucha, teď vody plno, ale všemocná korona nedovolila. A tak jsem si dal alespoň Vavřinec bez tradičního Vavřince, kdy jsme měli potok jen pro sebe. Kdo chtěl, mohl si dát tradiční Jihlavu či Moravici, a to po několik týdnů včetně úseků nad přehradami. Jenže bez ostatních vodáků, toho mumraje, cvaknutých lodí, vodáckých bálů a kankánů, to prostě není ono. Sice máte čárku, ale je taková poloviční. Svět je opravdu plný paradoxů. Nejednou jsme nadávali, co je na akcích lidí, a když okolo nás nikdo není, toužíme to vrátit zpět.
Vavřinec v roce 2017
Dokonce letos tekla i Lužnice přes léto od Tábora a také Sázava v krásném úseku u Krhanic, kde po několik let bylo sucho a tyto úseky nám zůstávaly zapovězeny. I zde se objevil paradox, kdy suché a kamenité úseky dostaly takovou nadílku vody, že se tam z důvodu vysokých průtoků zase nejezdilo. Nám vodákům je fakt těžké se zavděčit, buď málo nebo moc.
No a světe div se, na Vltavě ubylo vodáků, jenže na Sázavě v srpnu nebyla k dispozici v žádné půjčovně ani loď a to minimálně na týden dopředu, nemluvě o víkendech. To nikdy nebylo. Naštěstí teklo velké množství krásných úseků a dala se bez potíží najít soukromá řeka. Výběr byl opravdu velký, takto jsme si krásně užili Tichou Orlici z Letohradu.
Tichá Orlice z Letohradu
Abych nepsal jen o vodáckých počinech. Letošní rok byl naprosto přelomový a těžko se bude v budoucnu překonávat. Podařilo se prostřednictvím AVTS změnit vodní zákon, který ve dvou paragrafech (§36 a §15) bude zohledňovat rekreační plavbu. Stali jsme se tak rovnoprávnými s vodními živočichy a na vodáky se bude brát stejný ohled, jako na ryby. Víc už nelze docílit, než-li mít oporu v zákoně. Několik let soustavné práce se vyplatilo.
Místo rozvaleného jezu v Královském Poříčí má být vybudován nový jez
Teď nás bude čekat ale to nejtěžší – vstupovat do povolení k nakládání s vodami a zde hájit naše zájmy. Zákon je jedna věc, konkrétní stavba na řece věc druhá. V tomto směru je paradoxem Ohře, kde jsou v plánu stavby hned 3 MVE v okolí Karlových Varů. Dvě MVE na rozvalených jezech (Královské Poříčí, Dubina), třetí v peřeji u Vojkovic. Na všech intenzivně pracujeme a není to úplně jednoduché. Ba naopak se jedná o velmi složitou, časově náročnou a komplikovanou práci, kdy projektová dokumentace často zamlčuje skutečný rozsah a cíle stavby. Vše musíme rozklíčovat a ohradit se proti věcem, které by ovlivnily vodní turistiku. Na druhou stranu jsme si získali respekt a je snaha se s námi domluvit. V této souvislosti děkujeme všem, kteří nás formou členství, příspěvku nebo dárcovství podporují.
Místo rozvaleného jezu v Dubině má být vybudován 4 m vysoký jez s nebezpečným vývarem
Mezi další počiny tohoto roku patří myšlenka zapsat vodáctví na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Pokud bychom uspěli a stali se „kulturní památkou“, musel by nás stát ochraňovat a pomáhat nám, aby statek nezanikl. To by nám prospělo u mnoha vodáckých akcí, které jsou často blokovány z různých malicherných důvodů. První krok se nám (AVTS a Vodáckému muzeu) zdařil, povedl se zápis na krajský seznam muzea Prahy. Uspět alespoň v jednom kraji je totiž podmínkou pro podání žádosti do národního seznamu ČR, o který nám prioritně jde. Ještě máme podané žádosti v Královehradeckém a Středočeském kraji, ale korona a volby do krajských zastupitelstev vše zpozdily. Základní podmínka je ale splněna, do konce ledna podáváme žádost do národního seznamu a budeme opět rok čekat, jestli nám ji uznají.
S obavami budeme vyhlížet, co nám vláda v příštím roce povolí nebo spíše zakáže, a jak si necháme koronou/vládou ovlivňovat své životy, vzdělávání, volnočasové aktivity i podnikání. Když jsme spolu s Vláďou Hejtmánkem psali žádost do krajských seznamů, vyzdvihovali jsme chování vodáků během krizových let a totality. Proto se nebojím, že si neporadíme i v této situaci. A pokud by někomu bylo smutno a chtěl si zazpívat nebo si sjet pěknou řeku, zvu vás kousek za hranice do Polska. U horního Bóbra mně přidělili za vodácké zásluhy rozsáhlé území, kde bude vytvořeno autonomní území s corona free zone. Žádosti o azyl se budou vyřizovat průběžně.
Autonomní vodácké území Ptaszków
Tak hezké vánoce a v novém roce zase někde a někdy na vodě.
Petr