tohle je myslím důležité, aby nezapadlo: "rozhodnutí "radši to sjedeme" pramení z toho, že obnášení daného jezu je dost komplikované". Pod to se musím podepsat. Snadnost přenesení snižuje pravděpodobnost špatného rozhodnutí. (díky za cedule "pozor jez, přistání 100 vlevo").
Sám jezdím spíš 'při-pos(t)raně', takže když nevidím do jezu = nesu, ale kolik času a váhání už mi to kolikrát dalo! A nebýt kdysivá vlastnokrkýho přitopení se v jednom městském jezu půl metru nízkém, tak bych to tam asi kolikrát 'šoupnul', protože 'si myslim!'
Pro mne je kritický výhled na 1 metr hned pod záclonou přepadající vody. Jestli se voda tříští o protitankový tarasy, jestli mele poleno, točí nízký válec, hladký, či plný bublin nebo nebo vytahuje velkou peřejí. Tedy nemluvím o 10-20 m smrtících válcích ála Káraný, Pilař, Radošov, aj.
Aby bylo možné toto zhodnotit=vidět, musím se dostat dostatečně blízko, nejlépe odspodu. Nojo, ale jsou-li posledních 100 m vysoké zdi po obou březích nebo strmý a zarostlý svah, pak se snažím dohlédnout a prohlédnout vývar/odtok z lodi, tedy stojím co nejblíž hraně a někdy i na špičkách a ...
A tam si dokážu představit vodáky bez té existenciální zkušenosti, kteří se nakonec nerozhodnou: 'krk mám jen jeden' ale vlastně panicky 'nějak to pude'.
Kdyby tam byla křoviňákem udělaná díra v trní, tak by(chom) prostince vystoupili, prohlédli a na základě schopností se rozhodli. Takto "se zvažuje".
A naopak: na Berounce kolikrát sjedu bez delšího rozmýšlení (jen mrknu na kmeny/větve, abych se nenapích'), to, co 100% klientů přenáší, prostě proto, že je kolem jezu nakrátko vysekaná tráva a schody nebo pozvolný beton z a do vody. ... a hospoda.
Tož tak.