Po splutí horní Svratky uvažujeme nad dalším počinem. Nechce se nám už moc daleko. Je zima, prší, čas letí, a tak jen něco krátkého. Při dojezdu do Borovnice jsem sledoval Bílý potok, který teče podél silnice a zdál se mi sjízdný. Jelikož to bude náš prvosjezd, hurá na něho. Jedno auto necháváme na výstupním místě u mostu Borovnici na Svratce, protože k němu přijedeme z jiné strany. Potok totiž ústí necelých 300 m za mostem, a tak to budeme muset kousek donést. Druhým autem přejíždíme do obce Sádek, kde zastavujeme u obecního úřadu na parkovišti. Cestou sledujeme zatarasenost toku a případné jezy nebo jiné komplikace. Vše se zdá být relativně čisté, vody je ale spíše méně.
Reklama
Potok v Sádku
Potok v Sádku
Nastupujeme pod spojením dvou ramen a v relativně úzkém korytu se vydáváme na plavbu neznámým terénem. Nejprve jsou břehy regulovány valem, aby po opuštění vesnice byla plavba v přírodním, mírně meandrujícím toku. Vody je opravdu méně, ale jet se dá bez obtíží, vystupovat se nemusí. Občas se proud rozeběhně v drobných peřejích, větší část si ale jen spokojeně teče v pomalém proudu. Zhruba v polovině trasy se přidávají přítoky a od Korouhevského potoka už není s vodou problém. Časté je podjíždění lávek v obci a mostů, jelikož silnice vede opravdu v těsné blízkosti. Jsou ale dostatečně vysoko, s nízkým stavem vody se nemusíme ani sklánět. Pod jedním z nich na hlavní silnici vidíme vodočet, na kterém je necelých 50 cm. Má na sobě anténu pro vzdálený přenos, jenže nikde na internetu jsem ho nedohledal.
Potok v Sádku
Ze stromů potkáváme jen jeden. Je to menší kmen, se kterým si poradím přehozením přes hlavu. Jinak je vše čisté, nebo se dá objet, zarostlé koryto větvemi jen velmi zřídka. Plavba je opravdu plynulá.
Padlé stromy se daly objet
Bílý potok před Borovnicí
Za posledním mostem už vidíme, že se blížíme do Svratky. Zde využíváme nějaké boční asi meliorační rameno a přes něho vyjíždíme blíže k mostu. Je to docela zábava se plácat na metr širokém pa-toku.
Po meliorační strouze přiblížení k mostu u Borovnice
Přesně za hodinu jsme na konci a hodnotíme to tak, že to za čárku stálo. Ujeli jsme 6 km v potoce s nejprve částečně zregulovanými břehy, aby za vesnicí pokračoval v mírných meandrech a přírodním korytu ke svému soutoku se Svratkou. Občasné malé peřeje zpříjemňovaly plavbu, šířka koryta nepřesahuje 6 m. Vody bylo relativně málo, ani pádlo se nedalo pořádně zanořit, přesto bylo vše průjezdné.
Petr