Otavu jsem jel jednouPred nejakymi cca 27 (?) lety. Ani nevim co jsme si vybrali za termin (ale musely to byt prazdniny). Jen ja a tata. A prazdna reka. Prvni den vylet ze Susice na Sumavu a pak uz vzhuru dolu. Zadna divocina to nebyla, jen Kestrany nas prekvapily. Kdyz teda nepocitam Katovice, kde nam malem lod uplavala nahonem na cesla, zatimco jsme prohlizeli jez. A na posledni usek si moc dobre vzpominam. Z Putimi do Pisku, tam zastavit ve vyusteni kanalizace u kamenneho mostu, jit si prohlidnout mesto (dneska by nam ty veci nekdo vycoroval i s lodi). Tehdy nas jen pri odjezdu vystrasili potkani. A pak spodni usek, pamatuju, ze tenkrat byla taky nizka hladiny na Orliku, protoze tata hlasil, "tohle posledni jez na Otave" asi trikrat. Za tmy jsme dojeli na Zvikov, tam jsme prespali proti hradu, kde meli rybari vykutana mista na stany v lese ve strasnem krpalu. Par jich tam i stalo (zjevne celorocne) i s vecmi. Mam pocit, ze jsme si od nich pujcili panev a po jidle ji umyli a zase vratili. Na tu jasnou noc v lese, mesic svitil jako vzteklej, silueta hradu na skale za vodou, nezapomenu nikdy. A druhej den rano do lode a "proti proudu" do Cervene. Tam s lodi do svahu. Na nadrazi odevzdat lod a vlakem domu. Jo, vzpominky... |