Klaním seaž k zemi, chlape. Možná stačilo málo, aby byl "pořádnej masakr",nicméně v takovejch chvílích to předpokládám jako nezbytnou míru rizika. Taky jsi mohl stát na břehu a dívat se. Navíc mám pocit, že jsi dokázal v tom šíleném stresu přemýšlet a rychle vyhodnocovat situaci. Ze simulačních cvičení v rámci kurzů (díky Bohu, že jenom) vím, že to není vůbec jednoduché, naopak. Ještě jednou upřímnej obdiv.  p.s.: Jak dopadly učitelky? |