Zrození D.S., Dan, 09.12.2025 12:05ta kniha začíná takhle (mám 2. vydání, kde je i Rýn 1926 s děvčaty):
"Ono tohle všechno vlastně nic není," říkal Krča, když zamíchal do rýžové kaše všechny zbytky naší spižírny, "taková Otava, Vltava, Malše, Sázava, to všechno je již hrozně otřepané."
Přisvědčili jsme smutně. Velmi smutně. Právě jsme ukončovali výpravu Písek - Praha a taková likvidace hezké plavby je vždy teskná; kromě toho pršelo a pak, jak již řečeno, Krča připravoval "irské dušené" ze všech možných i nemožných zbytků. Položil jsem lžíci, jako v zamyšlení ... a řekl: "Hm, takhle Labe nebo Dunaj, až k moři."
"Dunaj!" vykřikli Krča i Frišek a oba položili "v zamyšlení" lžíce.
...
"Ano, letos je již pozdě a proto rychle připravit, nejlépe hned!" Nadšeně jsme naházeli "irské dušené" do vody, spustili kanoe a pádlovali vztekle domů.
Tak to byl začátek. Druhého dne jsme již seděli u půjčovny lodí pod Masarykovým nábřežím a studovali jsme v Kozenově školním atlase Dunaj.
Bylo toho vskutku mnoho. Napočítali jsme tak od oka asi 2000 km*. Na prodloužení kolem břehu Černého moře do Cařihradu nebylo ani pomyšlení.
...
25. června (1925) odeslány lodi do Bratislavy a výprava byla kompletní. Zúčastňují se jí: Fachner, Müller, Kašík, Krčmář, studenti reál. gymn. v Praze XII.; Leppin, abiturient tohoto gymnasia, jeti nemohl, a proto jsme požádali vysokoškolské studenty Novotného a Baxu, vodní skauty, aby se k výpravě připojili.
Když se přede mnou otevřelo nekonečno pod prvními Vraty, tedy když jsem se ocitnul tam, kde Vladimír ještě neplul (a já jsem věděl že ne, protože jsem už v zimě nevěda porušil pravidlo a dočetl jeho čtyřdílný příběh "Dunaj tvrdá cesta", tedy hlavně ten drastický třetí díl oné urputné anabáze), a tudíž jsem si byl jist, že mám čeho se bát, tak tehdy a tam jsem si v duchu řekl: "Tak hoši, co tam máte v tom vašem Kozenově atlasu dál?" A byla to pro mě ohromná vzpruha: to vědomí, že to ti skauti dokázali. Sice s proudem bez přehrad, ale dokázali!
Měl jsem za sebou 18. noc a něvěděl jsem, co mě čeká. Nicméně číslovky už byly jen trojmístné a to taky hodně pomáhalo. Když ale došlo do tuhého, dokázala mě ale postavit na nohy jiná myšlenka. Mnohem utkvělejší: "To bude prd-l!" Myslel jsem na T.G., jakej vtípek mu vystřihnu dárečkem pod stromeček. Kdykoliv, když jsem umdléval únavou, pak i totálním vyčerpáním, zkrátka když jsem vplul do jakékoliv vnitřní nebo vnější "tiesňavy", vždycky mě nakonec zvedla ta představa.
A za Ti, Tome, patří navždy můj nekonečný DÍK.
Dan
* pozn.: Jo, kdybyste to někdo potřeboval přesně, tak přímo pod Devínem stojí na pravém břehu velká cedule 1880.
A taky nevěřte všemu, co se píše na internetu. Třeba já jsem loď zapsat musel, nejdéle v Srbsku. Ale všichni celníci mají rádi pořádek, jak v papírech, tak na vodě. Když potom došlo na ostrou hlídku rumunského Frontexu před Isaccea, byl jsem moc rád, že ty papíry mám v richtiku. Pravda, bylo to za války, ale spíš jsem je v té tmě vylekal pozdravem ... nicméně celníky v Chiciu, kde jsem se musel přehlásit do Rumunska, moje krásné papíry vůbec nezajímaly a novou registrací jsem tam strávil hodně přes hodinu (nakonec rozhodli, že moje loď musí mít domovskou loděnici v Bratislavě, protože žádnou Prahu v liště nabídek neměli - inu, počítačový informační systém).
Vážené dámy a pánové, na Vladimírovu anabázi račte tudy:
www.raft.cz/Clanek-Dunaj-tvrda...odpowiedzieć