Při vyslovení pojmu hraniční tok si představím scénu z pohádky Šípková Růženka: Království na druhém břehu usne a princ-osvoboditel se nějak musí dostat přes širokou hraniční řeku.

Tady by měl princ–vodák řešení o hodně snazší… Řeky jsou obecně pro vedení hranic států docela populární. Dobrodružná hranice na Rio Grande odděluje Spojené státy od Mexika, podobně jako Rýn Francii od Německa.

Známé jsou u našich sousedů polsko-německé hranice na Odře a Lužická Nise, nebo úsek Dunaje mezi Slovenskem a Maďarskem.

I u nás máme řadu hraničních toků. Asi nejvyhlášenější hraniční úsek tvoří řeka Morava, za kterou, jak známo, se nachází Slovensko.

Státní hranice leží třeba i na Labi u Hřenska, na Ohři nad Chebem, na Lužické Nise pod Hrádkem, na Lužnici, Malši, Opavě, Odře, Olši nebo Dyji.

Hraniční Dzika Orlica

Dzik (čti „džik“) je polsky kanec či divočák. Takže velmi volný překlad názvu této řeky by mohl být třeba Orlice pro divočáky – Divočácká Orlice.

Dzika Orlica pramení v Polsku. I přes tu poučku, že z Česka voda jen odtéká, by bylo možné po ní doplout do Česka. Voda v řece po tání ale rychle opadává a já se tak raději soustředil až na trochu dolnější hraniční úsek toku.

Dzika Orlica nad mostem Niemojów-Bartošovice

Vzhledem k minimu funkčních mostů volím pro start ten, který spojuje Bartošovice a Niemojów. Na polské straně tu stojí nejen kostel, ale i rozsáhlé ruiny renesančního zámku.

Nastoupit na vodu můžete jak z české strany (dřevěný přístřešek u mostu), tak i ze strany polské, kde se nachází menší pláž s lavičkou.

Za prvními peřejkami na vás za zatáčkou u Bartošovic čeká bývalý kamenný jez či stupeň, v současnosti ale rozvalený a dobře sjízdný.

Čirá mírně rašelinná voda příjemně teče, občas bylo potřeba se vyhnout většímu šutru. Za mojí plavby protékalo dole v Klášterci 5 m3 za sekundu, tady o krapet méně.

Na obou stranách se nacházejí jen jednotlivá roztroušená stavení, občas se zajímavými kamennými sochami podél cest.

Řeku po obou stranách lemují hraniční znaky (patníky) s označením daného státu. Mírně pikantní bylo, že oba státy mají ty patníky přepisované. Na české straně černé „C“ překrývá vytesané „CS“, na straně polské jsou vytesaná „D“ přetřena na „P“.

Na březích tál sníh. Plavbu mi zpomalil jen jeden kmen stromu padlý zcela přes řeku, který ovšem bylo možné přešoupnout bez opuštění lodi.

Na české straně mě zaujaly zbytky klenutého kamenného mostu.

Za slunce a při teplotě přes 10°C jsem si vychutnával svižné peřejky obtížnosti WWI.

Na český břeh se vrátila silnice, na břehu u ní mě zaujal historický kamenný kříž.

Lehce jsem při focení zaškobrtnul na ortorulových kamenech na rozlivu poblíž velkého domu na polské straně.

Pak mě příjemná peřejka nanesla do zbytků bývalého jezu. Ten leží za pravotočivou zatáčkou, místo bylo přehledné a sjízdné.

Cestu dokončuju přistáním u parkoviště na české straně před silničním mostem. Přede mnou končí Dzika Orlica a řeka se definitivně noří jako Divoká Orlice do českého vnitrozemí.

Děje se tak krásnou skalnatou Zemskou bránou, pro vodáky však za vysokého průtoku i nebezpečnou.

Závěr

Romantický a opuštěný hraniční úsek toku Dzika Orlica/Divoké Orlice má o dost jiný charakter, než tradiční Litičák nebo úsek dolní Divoké Orlice.

Tento vodácky atraktivní hraniční tok při dobrém vodním stavu jednoznačně doporučuju. Sousední Polsko, Rakousko i Německo mají orlici ve znaku, obdobně jako Morava a Slezsko. Zřejmě, aby se to trochu lišilo, tak byla česká svatováclavská orlice vyměněna za lva. Krásná vodácká řeka českou Orlicí zůstává.

Ahoj Eki