Jiná tvář řekytaky jsme to párkrát jeli, pohoda - Akorát jednou jsme se nestrefili do počasí a do vodního stavu, prostě potopa zeshora i zdola. Slalomka ve Wildalpenu byla skoro zarovnaná, tak jsme si řekli "tohle ne", beztak byl tuším zákaz. Jeli jsme se tedy mrknout nahoru, kalný splachovák řítící se rychle dolů a unášející větvě a stromy. Než jsme stihli odvrátit tvář a kroky, jeden dost šílený kamarád skočil do lodě a během pár okamžiků zmizel po proudu. Tak jsme na to naskákali taky a od té doby tvrdím, že povodňová Salza byla to nejtěžší, co jsem kdy jel. Ve Wildalpenu jsme byli za chvilku a dál už jsem se ani nebál, jen divil, co všechno loď zvládne. Známá místa byla k nepoznání, cestu člověk nemusel vybírat, jen vyskakovat hroudy hnědé vody a snažit se přežít příští vlnu. Jeli jsme to s kamarádem na zašprickované pálavě, dělala psí kusy, ale držela a od té doby si myslím, že pálava byla fakt dobrá loď.  |