Re: PocityZůstal jsem na Hejlovce viset za vestu zespoda na kládě, nohy zaklíněný v lodi, kterou táhla voda dál (já blbec tam byl sám). Nejdřív to byl údiv, že se defakto nemůžu hnout, pak smířlivý pomyšlení, že tam asi zůstanu, a ten konec není tak hroznej. No a pak mě napadlo, že děti přece nemůžou zůstat sirotci, tak jsem se začal různě vrtět a kroutit, rukama lámat větve, na kterých jsem visel, a po chvíli se mi podařilo vytáhnout jednu nohu z lodi a trochu se zapřít o dno, a vyháknout se. Co nejdřív to šlo, jsem pak mazal na kurz bezpečnosti na divoké vodě. Kamarád má takový heslo, že na vodě se musi pytlík ze zkušenostma plnit rychleji, než se vyprazdňuje pytlík ze štěstím. Tak se toho snažím držet. |