Petr by řekl,chyba na chybu. Na lodi a s pádlem, které neznám, bych nevyrazil do větru a vln. To se na mořáku musí umět. Šprajdu a vlastně vše, co mohu potřebovat anebo ztratit, si před vyplutím vždy zkontroluji, za prvé za druhé za třetí. I když můj poslední článek o Dunaji...ale tam byly ty důležité věci zkrátka poddimenzované a byla to testovací plavba, tedy s jistým vědomým rizikem. Když se ti vyvleklo kormidlo, což se může u nové nevyzkoušené lodě stát, proč jsi je nezvedl? Jet bez kormidla jako bývalý kajakář určitě umíš, koneckonců spousta mořáků kormidlo prostě nemá (třeba můj Cháron). No a ta přetěsná špricka...se divím, že tvůj kámoš takový set pustí do světa. Oko je pomocník a ne jediná cesta k životu. Často stačí se razantně předklonit čelem k palubě a šprajda vzadu vypadne sama. Anebo prostě prolezeš šprajdou, je to nepříjemné a často s tím jdou kalhoty, ale také se mi už stalo. No ale hlavně že jsi to přežil, kvůli zdánlivé maličkosti se už utopilo pár lidí. Vlastně skoro vždy kvůli nějaké zdánlivě nepodstatné maličkosti nebo opomenutí. A skoro každý z nás dloubholetých vodáků pocity z podobných situací zná. Zdravím z teplého nočního křesla, to se to mentoruje, já vím.  |