průlet SkryjemaTrošku to připomíná můj památnej průlet Skryjskou soutěskou v lednu 2011. Vypadnutí z lodě nad soutěskou (loď se mi podařilo zastavit, ale já pokračoval), ukrutná rána do nohy při vypadnutí a pak automatická pračka (naštěstí bez zapnutý vyvářky). Všude samý bubliny, nárazy, pocit kutálení, líznutí blembákem o kládu, odskok "někam jinam" a pak tůň pod vodopádem a vzduchu, co hrdlo ráčí. Pak počítání kostí, bolestivý pokus o pohyb a opuštění tůně. Rachot kamení padajícího ze srdcí spoluplavců a později několik týdnů vyškrabávání šlicu pod kolenem, kterej vznik při úvodním pádu pod nepoškozeným neoprénem. Odskok "někam jinam" mě poučil, že nejen víra rozhoduje kam "jinam", ale i místo je důležité - na pohanském obětišti prostě křesťanské (případně křemíkové či jiné) nebe ani peklo nečekejte. Naštěstí jim "tam" stačilo pádlo (zmizelo beze stopy) a o ten zbytek nikdo nestál. |