Re: ... Nechci mentorovat jako pamětník starých dobrých mravů, ale pamatuji doby, kdy vodák neměl loď ani vybavení, které si neudělal. Protože věděl, co to stojí práce, měl před vlastnictvím (a obecně před vodáckým materiálem) úctu. Ta byla podporována v oddílech, které byly základnou vodáctví: kdybych přinesl něco, co nebylo moje, urazili by mi starší v oddíle ruce. Dnes je základna vodáctví v jednotlivcích, partičkách a partách, a boom plastových lodí a komerčního vybavení vytlačil původní vztah k lodím a jejich individualitu. Navíc, dřív v oddíle každý dostal možnost jezdit: a první kajak si s pomocí starších uplácal za pár šupů každý kluk. Dvacet tisíc za vybavení už je pro spoustu mladých lidí a jejich rodičů problém. A pak stačí při dnešní vodácké anonymitě chvilka pokušení a příležitost... Krádeže jsou daň za komercionalizaci, rozšíření a individualizmus našeho sportu. Můžeme si koupit všechno a lehce si vyjet kamkoliv, stejně lehce však můžeme o naše standardní vybavení přijít a už je nenajdeme. Je to ale vývoj a já se obávám, že kromě zabezpečení vlastních věcí s tím nemůžeme udělat vůbec nic. |