To byl nadpis školní slohové práce syna Vojty, která měla být vyprávěním na libovolné téma. Text byl podložen jeho skutečným zážitkem ze sjezdu Tanvaldské Kamenice.

V roce 1998 jsme se synovcem Honzou a s Vojtou sjeli Kamenici zhruba od Návarovské soutěsky (včetně) do Podspálova, kde na nás čekal děda s autem. Byla to doba, kdy jsme byli oděni do vixlajvanových (pozn. z ubrusu) oděvů s hokejistickou přilbou a na břehu byly zbytky sněhu. My s Honzou jsme se již počítali mezi zkušenější vodáky, Vojta měl zkušeností méně. Bylo mu tehdy 15 let. Jel na dětské slalomové laminátce, já měl laminátové "okopírované" Eskymo Gattino zvané "Vana" a Honza jel na laminátovém kajaku Treska (starší typ).

My s Honzou jsme si dali peřeje nad Návarovem a Vojtovi jsme řekli, ať se k nám připojí u Návarovského mostu. Zapomněli jsme však, že pod Návarovem je ještě Tobogán. Když jsme si chybu uvědomili, bylo už pozdě a Vojtu již nešlo zastavit. Vzápětí přijel hlavou dolů, a když se nad hladinou vynořila jeho hlava, slyšeli jsme trojí mocné lapnutí po dechu. Pochytali jsme věci a jeho jsme se pokoušeli opět posadit do kajaku. Rezolutně odmítal, ale nezbylo mu nic jiného, než nasednout a tu zimu rozpádlovat. Měl na to dost času. Do Podspálova je to ještě flák cesty.

Hned na další peřeji šel opět hlavou dolů, ale tentokrát již eskymoval, protože další rozplavbu opakovat nehodlal (byl to jeho první bojový eskymák vůbec). Zdálo by se, že jsem krutý otec, který nemá ponětí o tom, co chlapec prožívá, ale věděl jsem, že z údolí není úniku. Museli jsme dojet až k autu (mimochodem za práci dostal jedničku).

Ledové kleště jsem zažil také jako juniorský závodník rychlostní kanoistiky, kdy jsem trénoval na deblu s parťákem Zdeňkem Urbanem na Vltavě v Praze. V březnu proto, že první větší závody se jezdili v dubnu. Trénovali jsme si start, protože kdo ho nezvládne a neudrží se v linii kanoistů, umlátí se ve vlnách za nimi a na umístění může zapomenout. Startuje se z klidového stavu do plného výkonu a ten musíte udržet alespoň 100 m. Klečeli jsme v lodi asi někde na úrovni Žluté plovárny a kousek před námi křižovala nějaká plachetnice. Dohodli jsme se, že nám poslouží jako startovní praporek na vyzkoušení startu. Když minula naši linii, měli jsme do toho praštit. Každý jsme ale zabrali o setinku jinak a už jsme tam byli. Pak že nevím, co to jsou ledové kleště, když jsme trénovali v trenýrkách a tričku.

A jaké ledové kleště jste zažili vy?

Wigo