Přejíždíme ze Schwarzy na Salzu, kdy cestou míjíme Mürz. Opět, jako u Schwarzy, má Mürz vodu na limitu sjízdnosti, což v červenci rozhodně nebývá. Vyjíždíme na začátek úseku k tunelu, kde obhlížíme 4 stupně ve vysoké navigaci s velmi obtížným přenesením. Jištění ze břehu v podstatě nejde, musí se vše proskákat a ne vždy na sebe vhodné průjezdy stranově navazují.

Nakonec sjíždíme pod stupně do zatáčky S-kurve, kde se dá parkovat a doneseme lodě až pod posledním z nich. Ještě prohlížíme zatáčku pod stupni, ve které objevujeme nějaké naplavené dřevo a musíme ho objet poměrně prudkým odbočením vpravo mezi kameny.

Při převlékání vidíme, že začínají sjíždět od vrchu nějací vodáci. Škoda, kdybych to věděl, pojedu s nimi. Jsou to Češi, kdo jiný, že?

Pod čtvrtým stupněm následuje pěkný peřejnatý úsek a přichází zatáčka. Vody je opravdu na limitu, vše projíždíme, kládě mezi kameny se vyhýbáme. Je to krátká a nejnáročnější část s obtížností WW II+, pak už obtížnost postupně klesá na WW I.

Tím, že je méně vody, která se slévá do nejhlubšího profilu, musíme asi 3x podjíždět padlé stromy a vyhýbat se vrbičkám. Nikde se nemusí vystupovat a stačí se jen kochat skalami a horami v pozadí. V některých zatáčkách voda naráží prudce do skály nebo jde těsně podél ní. Vyjet se dá vše, ale u jedné skály si všímáme toho, že jsou v ní natlučeny roxory směřující proti vodě. Nic hezkého, obzvláště když na skálu směřuje hlavní proud.

Odpočinkovou plavbu zakončujeme u mostu nad dlouhým vzdutím následujícího jezu.

Ujeli jsem cca 11 km za 1,5h. Stav jsme měli 150 cm (14,6 m3/s) na vodočtu v Neubergu, což ale kubíkově rozhodně neodpovídalo našemu úseku. Voda byla na limitu, nikde nebylo nutné vystupovat a přetahovat, natož nějaký jez. Na rozpádlování před Salzou se Mürz rozhodně hodí, jen je nutné zde chytit vodu.

Petr