Oravica patří mezi méně známé slovenské horské řeky pramenící na severozápadním okraji Vysokých Tater. Přesto nabízí téměř dvanáct kilometrů nepřetržité akční plavby v krásné podhorské krajině. Informací o její sjízdnosti je ale překvapivě málo. Na slovenském vodáckém webu jsme našli pouze krátkou zmínku upozorňující na častý nedostatek vody, a tak jsme se rozhodli zjistit, jaká Oravica skutečně je.

Vyrazili jsme po několika dnech vydatných dešťů, když už opadla povodňová vlna a počasí bylo ideální. Na vodočtu v Trstené bylo naměřeno 134 cm, což považuji za úplné minimum pro splutí. Ideální stav by byl přibližně 140 cm nebo o něco více. Právě tuto hodnotu bych doporučila jako orientační minimum pro sjízdnost.

Obtížnost bych hodnotil kolem WW II. Nenechte se tím ale zmást. Nejde o řeku, kde několik peřejí střídají klidné úseky. Naopak – téměř celých dvanáct kilometrů tvoří souvislý proud s poměrně velkým spádem, který vyžaduje neustálou pozornost. Začátečníkům bych tuto řeku rozhodně nedoporučila.

Plavbu jsme zahájili v Oravicích u areálu Meanderpark a skončili na silničním mostě mezi obcemi Liesek a Čimhová. Přestože jde jen o dvanáct kilometrů, bohatě to stačí.

Až do obce Vitanová je koryto převážně bez padlých stromů. Typický horský tok je plný oblých kamenů, místy jsou břehy zpevněny kamennou rovnaninou. Úsek je nádherný, ale poměrně strmý a vyžaduje neustálou koncentraci.

Pod Vitanovou začínají přibývat větve zasahující do proudu a objevují se první přírodní kamenné stupně vytvářející menší peřeje. Ty jsou při našem stavu vody dobře sjízdné. Samotnou obcí protéká řeka krátkým úsekem sevřeným mezi kamennými zdmi, samotné koryto však zůstává přírodní.

Za obcí se tok opět vrací do přirozené krajiny a začíná výrazně meandrovat. Proud zde mírně zvolní, zato přibývá nízko visících větví, zejména ve vnějších obloucích meandrů, kde je potřeba být velmi opatrný.

Najednou se přede mnou objevil výrazný přírodní kamenný stupeň, který při tomto průtoku nebylo možné bezpečně splout. Levý břeh je zde velmi strmý a jediná možnost přenesení vede po pravém břehu. Loď je potřeba vytáhnout několik metrů prudce do svahu, následně ji asi dvacet až třicet metrů přenést po staré stezce vedoucí souběžně s řekou a zpět nastoupit až pod peřejí.

Dále pokračují meandry s množstvím větví zasahujících do vody. Před Čimhovou se krátce objevuje úsek lemovaný velkými balvany a zanedlouho přijíždíme do Liesku, kde plavbu ukončujeme na pravém břehu těsně před silničním mostem.

Pokud se sem ještě někdy vrátíme, rádi bychom prozkoumali i další část toku až k soutoku s Oravou.

Celou plavbu jsem natáčel mobilním telefonem a následně sestříhal do videa na YouTube. Mimochodem – telefon OnePlus 13 opravdu splňuje sliby výrobce. Během natáčení skončil několikrát pod vodou a bez problémů vše přežil. Jen doporučuji používat kvalitní pouzdro s pojistnou šňůrkou.

Myslím si, že Oravica si rozhodně zaslouží větší pozornost českých vodáků. Nabízí krásnou horskou přírodu, nepřetržitou akční plavbu a při správném vodním stavu i velmi atraktivní svezení. Jen je potřeba počítat s tím, že nejde o řeku pro první seznámení s divokou vodou.

Peter Lenkei