Krásný, krásný, krásnýVyplavávají mi z tvého článku krásné vzpomínky na můj konec. Já tam měl trochu víc větrno a u majáku nešlo pro příboj přistát. Do laguny jsem neměl pro výstražné "rakouské vlajky" odvahu vjet a tak nemám "vrcholové foto" od majáku ze břehu. Těch Maltézáků jsem také ptal na loděnici a poslali mě o přístav zpět, kde mi pošťák řekl, že loděnice co hledám je až na Helgolandu a v Cuxhaven má jen korespondenční adresu. Taky se mi blonďatá harbourmaster ptala, kde jsem se tam vzal, že pro vítr a vlny nepouští lodě z přístavu. Čekal jsem tam na syna pár hodin, jachtaři z přístavu chodili kolem, pár se jich zeptalo a pak už chodili i mě neznámí lidi, zdravili a fotili se se mnou jako s papouškem na pouti. Byl jsem zjevně trochu atrakce všedního dne. Bylo to fajn místo ... prostě fajn konec cesty. Kolem pláže chodili lidi v peřovkách, do toho přijel Kašpy a vystoupil z auta v kraťasech s ručníkem, že když je u moře tak se jde přeci koupat ... prostě skvělej den. Mimochodem, jak jsi spal na břehu u Freyburgu (já tam spal v přístavu), tak tam se nesmí ani vystoupit na břeh. Prakticky celá část od Blankenese až po Cuxhaven je až na výjimky celá chráněná oblast. Jsou s tím dost nepříjemní. Je na to popis (DKV to má v ročence, ale je to nepřehledné) a mapa (tu jsem neměl). Krásný článek o krásné cestě. Na tom prkně je to zvláště obdivuhodný výkon. Měl jsi v závěru hodně štěstí. Ahoj Klasik   |