Omlouvám se, tentokrát to bohužel bude trochu smutnější téma, než články typu „Jak jsem sjel vodopád“. S pomníčky na jezech se občas setkává asi každý vodák. Spíš tedy ten, co před neznámým jezem vystoupí a jde si aktuální stav překážky prohlédnout. Chvilku postojí, ti s větší fantazií možná slyší hukot vody, rachot drceného laminátu a marné pobíhání zachránců. Kupodivu jsem ale při pátrání nenarazil na nějaké shrnutí nebo vyhodnocení. Detailních fotek jsem taky našel pomálu, světlou výjimkou je třeba článek Večerníčka z Bečvy.

Pomníčky jde brát jako součást krajiny, jako svědky nedávné historie – tragédií i lidského snažení připomenout si kamaráda nebo příbuzného. Mohou sloužit jako odstrašující příklady a zachránit tak lidské životy. Také jsou ale zdrojem dat, uznávám, že poněkud morbidních.

Letos o Velikonocích jsem třeba narazil na vzorně udržovaný pomníček u jezu Alojzov (km 317) na horní Moravě. K pomníčku byl vedle svíček a květin položený i čerstvý mazanec a velikonoční vajíčka.

Na nejvyšší koncentraci pomníčků jsem narazil v létě na Lužnici na jezu Dráchov (km 70), jednalo se o tři pomníčky celkem čtyř obětí. Nejstarší mramorový pomníček se už pomalu rozpadal.

Další pomníček byl na jezu Čejnov (km 68), už ovšem mírně zdevastovaný. Trochu záhadný betonový pomníček v mírném stádiu rozkladu pak stojí u jezu Roudná (km 56,4), nepochopil jsem z něj, kolik vodáků tu utonulo. Třeba někdo z vás zná odpověď.

Jarní Berounka mě přivítala u jezu v Zadní Třebani (21,6 km) nejmladším pomníčkem tohoto článku – křížek tu připomíná dva kluky utopené v povodňovém červnu roku 2013.

Na loňské podzimní Ohři pod Nechranicemi jsem náhodně objevil dvě zarostlé kovové tabulky u jezu Stranná (99,2 km) na úseku, který se v současnosti moc nesplouvá.

Naopak krásně zachovalá cedulka se nachází na Jizeře pod jezem Otradovice (km 4,7) poblíž Sojovic a Káraného, který slouží k odběru vody pro následné zásobování Prahy a okolí.

Z uvedených nápisů na pomníčcích se mi podařilo vyčíst jistých celkem 16 jmen. Jedná se většinou o mladé muže, jen jedinou obětí byla dívka. Průměrné stáří necelých 25 let, jen dvě oběti měly uvedený věk vyšší než 30 let. „Nejnebezpečnější“ řekou z mého výběru byla Lužnice s minimálně sedmi připomínanými utonulými. Asi se v minulosti splouvala více, viz například „Ze všech toků nejvíce, líbí se nám Lužnice“ Zdeňka Šmída.

Část pomníčků je ve špatném stavu. Během doby u některých dochází k devastaci nebo úplné likvidaci. Mizí tak část zaznamenané historie a memento pro následovníky. Údaje z pomníčků by mohly doplnit zdejší rubriky „Nebezpečné jezy“, „Černá kronika“ a „Přehled zásahů hasičského sboru“. Požádal bych proto Petra o zřízení nějakého prostoru, kde by tyto materiály mohly být dostupné a vážené čtenáře o zasílání údajů a fotek k existujícím pomníčkům.

Ahoj Eki