Volba padla na Vyšší Brod (319,0 km), kde si v pátek ráno půjčujeme loď. Před vyplutím určitě doporučím návštěvu zdejšího cisterciáckého kláštera nacházející se na vyvýšeném místě nad řekou. Dívat se na panorama opatství z různých stran a úhlů nemůže omrzet, což se mi potvrzuje i při následných pohledech od řeky. Je to prostě fotogenické místo.

Řeka se za Vyšším Brodem začíná stáčet k severu, aby se stala přirozenou osou jižní poloviny Čech. My máme za sebou teprve první metry, ale Vltava již urazila pěkný kus cesty. Její pramen se nachází v pohraničním pásmu Šumavy, pod jihovýchodním svahem Černé hory.

Mírné vlny vedou naši keňu nejprve pod silniční most a po chvíli mostek, ze kterého nás pozoruje Jan z Pomuka. Máme za sebou jeden kilometr a vítá nás šikmý jez u Bílého mlýna. Vlevo má propust, která by za většího stavu měla být sjízdná, ale dnes a s otevřenou lodí je to nereálné. Tudíž nás čeká první přenášení po levé straně jezu.

Za jezem se Vltava rozševelí v příjemných peřejkách a my podplouváme železniční most a poté sledujeme železnici na pravé straně. Postupně mizí domy, končí chatová oblast a řeka vplouvá na chvíli do lesního údolí. U tábořiště Herbertov je menší sjízdný stupeň. Kousek za ním nás vítá další jez, Horní mlýn v Herbertově (314,9 km). Také zde pro nás řeka nemá dobré zprávy. Dřevěná šupna se staví až na vodáckou sezónu, a tak musíme opět přenášet. Tentokrát po pravé straně.

Pod jezem jsou cvičné peřeje v délce asi 200 metrů, před jejichž koncem přidává své vody do Vltavy z pravé strany říčka Větší Vltavice.

Okolo nás je krásná příroda, Přírodní park Vyšebrodsko. Kouzelná flora a zajímavá fauna. Například veverky. A hned tři. A k tomu jedna ochotná usměvavá paní a stejně báječně naladěný její manžel. Neboli vyhlášený kemp a občerstvení U tří veverek nacházející se v místě, kde se Vltava otáčí k severu (312,6 km).

Po další čtyři kilometry nás provází klid a ticho. A tak si to užíváme. Brzy se nám objevuje jeden z mnoha pohledů na hrad Rožmberk. Řeka Vltava si ho totiž postupně prohlíží ze všech možných stran a my tak činíme také rádi.

Kousek za silničním mostem splouváme jez sportovní propustí u pravého břehu. Vltava se následně omotává okolo hradu Rožmberk, aby podplula lávku pro pěší a minula zavřený kemp (307 km). Za městečkem si řeka dále plyne klidně, ale celkem svižně lesním údolím. Na kilometru 297,9 zastavujeme na levé straně řeky, kde se nachází Občerstvení U Jury.

Na dohled od posledně zmíněného místa se nachází vyhlášená dřevěná občerstvovna U Fíka. Bohužel má zavřeno. Přesto se tam jdeme podívat, jelikož se jedná patrně o jediné místo, kde jsme si mohli dát něco dobrého jako před 31 lety, když jsme se plavili po Vltavě.

Další zastávka je v Rybí baště U Matěje. Sedáme opět do lodi a po čase se objevují další mosty i budovy, stejně jako železnice na levé straně. Blížíme se do nepěkné civilizace a nás čeká olej před papírnou Větřní, který musíme chtě nechtě přepádlovat. Na levé straně si prohlížíme neblaze známou továrnu, kde se po určitou dobu odehrávaly nehezké dějiny této kouzelné řeky. Pod zdejší papírnou byla místo řeky stoka. Dnes už je to naštěstí jiné. Sice vodu kojenci nemohou ochutnávat, ale ryby tady také neplavou břichem vzhůru. Naši dřinu ukončuje jez Pečkovský mlýn (288,2 km), který má sice zajímavou retardérovou propust vpravo, ale ta je dnes uzavřena, tudíž nás čeká nudné, ale nutné přenášení po pravém břehu.

Pod silničním mostem opouštíme průmyslovou oblast a několik zatáček nás přivádí k místu zvanému U Papouščí skály (286,4 km). Prohlížíme si zajímavou skalku, kterou před dvěma roky zajišťovali proti pádu kamenů. Dnes je pro změnu staveniště na levém toku řeky, kde bude malá vodní elektrárna. V současnosti je nová sportovní propust již dokončená, my jsme ji zastihly ještě rozestavěnou.

Ale jisté je, že nám řeka jako na potvoru vybrala ke cvaknutí patrně jedno ze svých nejhlubších míst. A k tomu se pomalu blíží večer, slunko se chystá spát a teplota neúprosně klesá. Ta voda opravdu není na koupání. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my končíme plavbu v kempu Nové Spolí (285,4 km). Za dnešní den máme v pádlech třicet tři a půl kilometrů.

Druhý den ráno sedáme v osm hodin do lodi a pokračujeme dlouhých pět set metrů. Na kilometru 284,9 nás vítá krytá lávka a jez Rechle. Jsme ve významném historickém městě, v Českém Krumlově. Čeká nás město jezů a mostů i několikeré obeplouvání středověkého centra. Nad jezem vede dřevěná lávka pro pěší a na pravé straně bývá na vodáckou sezónu nainstalována dřevěná šupna pro pohodlnější splutí. Ale dnes tady není. Moc toho nevymyslíme, čeká nás přenášení.

Za jezem se řeka stáčí doleva, aby za silničním mostem zvolila směr opačný. Ale to se již hlásí jez U Liry (284,0 km). Když si to chce tady člověk důkladněji prohlédnout, tak musí vystoupit na levém břehu ještě před mostem, který řeku křižuje. My však pokračujeme až k jezu, kde vylézáme vlevo a konstatujeme, že sjízdné to moc nevypadá. Ve šlajsně se tvoří docela slušná vlna, která by si nás tam chvíli podržela a do lodi nám nalila vodu. Rozhodli jsme se pro koníčkování v místě, kde se nacházíme, tedy na levé straně.

Brzy podplouváme další most (283,6 km) a po chvíli míjíme na pravé straně kdysi slavnou Myší díru (283,1 km). Dnes je tady průchod zakázán, ale dříve se tato 80 metrů dlouhá soutěska používala v případě, kdy vodáci spěchali nebo se jim nechtělo přenášet či sjíždět zbývající dva jezy.

My však pokračujeme a za chvíli nás čeká další jez, který se jmenuje Mrázkův mlýn (283,0 km). Úzká sportovní propust na levé straně má přesně tolik vody, kolik potřebujeme.

Konečně další jez, který lze splout. Je tam sice místo, kde by se mohla loď vychýlit, ale jedná se o malou vlnku a peřejku. Podplouváme další silniční most (282,8 km) a užíváme si pohledy na město z vodní hladiny. Musíme se však soustředit, jelikož nás čeká poslední ze čtyř krumlovských jezů. Jmenuje se U Jelení lávky (282,5 km) a na levé straně je dlouhá a široká sportovní propust, kterou zdobí kartáče. Jako rybí přechod asi dobré, ale na splutí chybí voda, protože ještě není vodácká sezóna. Přemýšlíme, zkoušíme, ale nakonec loď přetahujeme.

V plavbě pokračujeme pod Jelení lávkou (282,4 km), za kterou je na pravém břehu kamenitá plážička. Následuje Lazebnický most. Kousek za ním je na pravé straně (282,0 km) vyústění Myší díry a hned za zatáčkou se objevuje lávka pro pěší a ocelový silniční most vedoucí k parkovišti u pivovaru na levém břehu.

Před hlavním silničním mostem přitéká zleva úzkou skalní průrvou říčka Polečnice (281,3 km) a Vltava se následně ještě jednou obtáčí okolo okrajové části města. Postupně podplouváme další tři silniční mosty a v lehkých peřejkách opouštíme civilizaci a noříme se do ticha.

Na pravé straně je občerstvení, které se jmenuje podle mapy U Milana. Tento název sice nevidím, ale jisté je, že jsme na kilometru 278,5. Následně se Vltava postupně zařezává do hlubokého romantického lesního údolí. Český Krumlov sice nebyl vzhledem k současné situaci nějak moc hlučný, ale přicházející ticho je poznat.

Po dalších dvou kilometrech nám silniční most (270,4 km) oznamuje, že se na pravém břehu rozkládá obec Rájov. My však nezastavujeme a pádlujeme pomaleji proudící vodou k jezu Zlatá koruna (269,0 km). Jez je sice sjízdný úzkou sportovní propustí, ale na jeho konci se tvoří o kousek větší než malá vlnka. Nevypadá sice záludně, ale nabrali bychom hodně vody. Vyndáváme věci a Max jede sám.

Od jezu je vidět k dřevěnému silničnímu mostu (268,7 km), do míst, kde se řeka potkává se zajímavou historií. Zastavujeme na chvíli na pravé straně, kde je prodejna potravin s občerstvením, a kocháme se pohledy na cisterciácký klášter Zlatá Koruna. I v tomto případě mohu doporučit návštěvu. Po opuštění Zlaté Koruny se nám na řece otevírají krásné pohledy na okolní přírodu CHKO Blanský les a Vltava nás přivádí do příjemného údolí.

Další zastávka je na kilometru 261,5, kde se na pravé straně řeky nachází příjemné občerstvení U Kelta. Dnešní plavbu končíme u tábořiště Dívčí kámen (259 km). O nedělním ránu začíná plavba pod monumentální romantickou zříceninu Dívčí kámen na vysoké skále uprostřed krásné přírody při soutoku Kremžského potoka a Vltavy.

Vltava teče celkem svižně, i když té vody moc není. Občas drhneme, ale k vystupování naštěstí nedošlo. Příroda nám postupně ukrojila dalších osm kilometrů a my připlouváme do civilizace. U chatové oblasti nás čeká další, tentokrát poškozený jez U Rybů (250,9 km), který splouváme bez prohlížení. Pěkná vlna nás mírně zhoupla, lehce jsme nabrali, ale pokračujeme.

Následuje zatáčka, kde se svižná voda mění v krátký olej, na jehož konci nás čeká zcela nesjízdný jez u Zátkova mlýna (250,0 km). Není co řešit, jediná možnost je delší přenášení po levém břehu.

Po pěti stech metrech objevujeme vlevo kemp Poslední Štace a po chvíli železniční most. Jsme v Boršově.

Konečná naší plavby, kterou jsme si opět báječně užili, je tedy na kilometru 248,6. Na vodě jsme byli 48 hodin a podařilo se nám ujet celkem 70 kilometrů.

Pavel Liprt