Moje vzpomínka na MaňasAhoj, také mám jednu vzpomínku, byť jen zprostředkovanou, na plavbu na maňasu. Několikrát mi rodiče vyprávěli o své první schůzce. Táta, tehdy voják v základní službě, pozval moji maminku na rande. Maminka se nastrojila do šatů a těšila se, kam spolu vyrazí. To bylo překvapení. Táta ji dovedl k vodě a nabídl svezení na maňasu. (Jak k němu přišel na vojně, netuším a už se táty nezeptám.) Maminka se v dětství topila a nikdy se nenaučila plavat, dodnes se bojí téměř i na parníku, ale tehdy na maňase nastoupila a v pohodě absolvovala jízdu po Labi. Přece toho kluka nezklame. Myslím, že od té doby už toho na vodě moc nenajezdila, ale byl to začátek, který vedl k 59 let trvajícímu manželství. |