Dovolím si doplnit název citované knihy na "Bezpečnost a riziko na skalách a ledu", k prohlédnutí je v outdoorových obchodech. I mě překvapilo skloubení teorie a praxe pomocí reálných příběhů a fotografií. Přiznejme si, že i na vodě může jít o život. A fotka utopence po vytažení z Pilaře nebo roztržená hlava o hřebík, který trčel z nízké lávky může donutit k zamyšlení možná lépe než povídání u piva. Je to dost drsné, ale nemá cenu chodit okolo horké kaše.
Kromě přírodních nástrah na vodáka číhá ještě jedno nebezpečí. Již několikrát jsem zažil situaci (hlavně na VTJZ), kdy jeden vodák skočil ze stupně či jezu na jiného, který pod jezem buď dováděl nebo se topil, to je vcelku jedno. Také Čističi - jedinci na deblu, kteří s omluvným úsměvem drtí singlisty a kajakáře, neboť to fakt nešlo ubrzdit, zatočit, zastavit... Kamarád dostal do žeber, tři týdny vzpomínal. Mě osobně na Toušické kaskádě přejela Pálava, když jsem visel na šutru. Chápu, přece je trapné prohlédnout obtížný úsek před tím, než tam vjedu nebo dokonce vysvětlit kamarádovi, který to nepojede, že např. zkřížené ruce mohou znamenat "okamžitě zastav, neprůjezdné". Je otázkou času, kdy dojde k vážnému úrazu s trvalými následky.
Co vy na to, vodáci profesionálové, nešlo by zpracovat obdobu knihy, zmíněné na začátku?