V neděli 16.2. jsme si dali s Honzou Bejblem a Jakubem Jakoubkem Vltavu, úsek Kořensko - Podolský most. Že mě čeká na téhle trati vynucený eskymák, jsem v životě nepředpokládal. Týká se to sjezdu šlajsny na Novomlýnském jezu. Ostatní vynechám, protože to bylo už napsáno v článku Po vypuštěné nádrži Orlík 12/2019.

Zmíněná šlajsna byl zážitek, který kupodivu předčí leccos. Byli jsme 3 v kajacích a jeli jsme ji bez prohlížení, protože co asi tak prohlížet u běžné šlajsny. Bylo rozhodně mnohem více vody, než jak to popisuje v článku Jarda Ryjáček. Jeho video ukazuje tohle místo jako neviňátko i přes proud z otvoru ve zdi vpravo, jehož voda naráží kolmo na proud ze  šlajsny. Zpětně jsem si zjistil, že nám teklo okolo 46 m3/s a to bylo rozhodně jiné kakao. Třetina z tohoto množství přitékala tou dírou vpravo. Zastavila vodu ze šlajsny a díky tomu byl kohout tak velký, že přes něj nebylo vidět. Přítok zprava nasměroval celý výtok šlajsny doleva, kde se utvořil solidní váleček a za ním další zabalák. Vlastní soutok obou proudů byl vlno-bytní chaos.

Najížděl jsem celkem v poklidu bez pádlování a do kohoutu jsem si trochu přihrábl, protože mi čněl až nad hlavu a serfovat jsem v něm nehodlal. Pak se děly věci, o kterých nemohu vyprávět, protože jsem jel hlavou dolů. Váleček vlevo si mě trochu pomazlil, takže chvilku trvalo, než jsem mohl vyeskymovat. Zkrátím to. Hlavou dolů jsme přijeli všichni tři.

Honza Bejbl nás vyhecoval, že si dáme opravu. Cestou nahoru nás oslovil nějaký místní kajakář slalomář a teprve od něho jsme se dozvěděli, co se s námi dělo. Doporučil nám, abychom to rozhodně pořádně rozpádlovali a nenechali to osudu.

Druhý pokus se vydařil, jenom mě to na kohoutu otočilo čelem vzad a zbytek jsem dojížděl pozadu. Kluci byli lepší a celé to sjeli popředu. Z rozjařené tváře slalomáře bylo vidět, že si sem svůj kajak rozhodně přinese. Byl totiž na břehu jenom coby turista zvědavec. Vzhledem k tomu, že přes korunu jezu nic neteklo a ani retardérkou u levého břehu, teklo celých 46 kubíků tou šlajsnou a dírou vpravo. Byl to fakt mazec. Toušická kaskáda s obdobnou situací se stékáním dvou na sebe kolmo přitékajících proudů je proti Novomlýnské šlajsně hodná kočička.

Někde daleko v odstupu za námi jela parta kamarádů mého syna na dvou otevřených Orlicích. Modlil jsem se, aby do toho nevjeli, protože pak by určitě do Podolska přišli pěšky bez lodí. Šlajsna z příjezdu totiž vypadá nevinně a všechno zajímavé se odehrává za horizontem kohoutu. Naštěstí měli dost rozumu a přetáhli to.

Dopádlování po oleji přehrady k mostu nebylo již pouhé 2 km ale asi 4,5 km, protože přehrada trochu nastoupala. Adrenalin ze šlajsny nám ale olej pomohl překonat v dobrém rozmaru.

Když jsem to popsal Jíchovi, podezříval mě, že přeháním a že to jel za třiceti kubíků na otevřence. Takže pokud nechcete jet nějakou plívu, pohlídejte si, aby teklo dost vody. A pospěšte si. Tenhle historický sjezd brzy zmizí zase pod vodou vzdutého Orlíku a na tuhle malou simulaci Coloráda můžete zapomenout.

Wigo