Mám k Vavřinci taky pár postřehů.
Na jedné straně mě potěšila ochota neznámých kamarádů, kteří mě v sobotu i v neděli vzali zpátky do Vavřince, kde jsme měli auto (spojení vlakem nebo autobusem je v těch končinách o víkendu naprosto katastrofální) - a na druhé straně znechutila vzrůstající nevraživost některých rodeářů ke zbytku vodáckého národa, zejména k těm s Pálavami a jinými nafukovadly. Chápu, že je rodeářů dnes tolik, že každý válec je v obležení. Na druhou stranu považuji za samozřejmost, že ten, kdo přijíždí shora, má přednost. A že ten, kdo toho umí víc, méně zkušeným alespoň nebude překážet, když už jim nepomůže. Jestliže pak někdo najede do válce pod stupněm těsně před blížící se Pálavou a ta ho pak smete, je vůl a následky ať přičte sám sobě. Sprostým pokřikováním za "pachateli" se pak jen dále ztrapňuje. A to píši jako svědek jedoucí na SQ, nikoliv na Pálavě.
Neutápím se v sentimentu, ale chtěl bych, aby vodácké AHOJ zůstalo něco víc než jen pozdrav. AHOJ přece říkám kamarádům.
Množství lidí na řece bylo v sobotu až odpudivé, ale kdo vydržel do neděle, neprohloupil. Zatímco v sobotu ti na chvostu museli hlídat, kdy se zavře kohoutek, v neděli při výrazně menším počtu lidí voda tekla a tekla a tekla ...
Možná, že peřej v Hryzelech by si zasloužila trošku jinou klasifikaci (?).