Viktorčin splav asi 1987, Bobr, Bobrobr~seznam.cz, 20.01.2008 02:40
Jel jsem Viktorčin splav asi v dubnu 87 s praxí asi 3000 km tehdy ještě československých řek do WW 4 a spoustou sjetých jezů a šlajsen. K činu jsem se přiměl po krátkém obhlížení s tím, že jsme žertovali, že uděláme "tůristům hrůzné divadlo". Voda byla tak střední, celá Úpa byla dobře sjízdná, samozřejmě s výjimkou několika jezů a horního úseku, který byl pro naše smíšené posádky dost náročný. Rozhodl jsem se pro jízdu sám na zadákovi v uzavřené laminátové kánoi se šprickou zakrytým předním otvorem a ještě jsem pod špricku dal plastový 50 litrový soudek aby ji voda po zaboření nepromáčkla. Rozjezdem a v záklonu jsem překonal korunu bohužel ve středu jezu, ani se nedalo mluvit o nějakém drhnutí a už se mi špice zabořila do vody. Jenže ouha, přišel nečekaný náraz špice do něčeho pod vodou. Ta se okamžitě zastavila a záď strhla voda okamžitě dolů. Dostal jsem se do polohy skoro rovnoběžné s jezem. Za okamžik jsem byl s padající vodou rovnoběžně. Na nic dalšího jsem nečekal a okamžitě jsem se dobrovolně převrátil i s lodí, vypadl z ní a ponořil se pod vodu. Zdůrazňuji, že mě nepřevrátil válec ani padající voda, byla to vidina, že jakmile ihned neodplavu spodem, tak bude možná taky konec. Tak jsem se s velkou polystyrenovou vestou jakž takž potopil pod vodu (dříve jsem chodil do potápění) a odplaval spodem, dávaje pozor na náraz hlavou. Vyšlo to hned napoprvé ačkoliv to pár sekund pod vodou bylo a na břehu to vyvolalo dosti napětí. Kánoi podrtila voda a špalky dřeva meloucí se ve válci, tak, že se stala za pár minut zcela nopravitelnou, ačkoliv byla skoro nová a uprostřed ještě vycpaná nafouknutým lehátkem. Dodnes si myslím, že na vině byly nějaké traversy pod vodou a nejsem si ani jist, zdali nebyla šance vyjet rychlejšími záběry okamžitě po dosednutí na válec dokud loď byla ještě šikmo ve válci. A je možné jak někteří píší, že na válci by bylo možno chvíli "sedět". Ale to jsou jen úvahy, které nelze tvrdit bez vyzkoušení. Ale stát se může cokoliv a nikde není psáno, že pod válcem není ještě něco dalšího za co se lze uvěznit a zůstat tam. Tato zkušenost mi řekla, že opravdu je nejlepší okamžitě odplavat spodem, ale už se nedovím, zda jsem se něměl pokusit vyjet i s lodí. Možná bych se dostal jen blíž k některému břehu. Jisté je, že sjízdnost se mění se stavem vody a to u všech jezů co jsem zde četl a rovněž je znám. Dnes je to již přes 20 let a tak je to jen pro vzpomínky, jak jsme se vraceli z Labe a Úpy chudší o jednu loď. Metuji jsme pak již vynechali. Co voda umí jsem poznal i na "olomoucké" Bystřici, kde jsem po převrácení pod kamenolomem v Domašově nad Bystřicí za velké vody hledal deset minut kámoše, až jsem ho našel bez botasek ze kterých ho vyzuly balvany. Kánoe se našla až po opadnutí vody přimáčklá pod stromem ke dnu, tak že vytvářela splav. AHOJ.