Na raftu je popsáno, jak se po vodě dostaneme po Dědině (Zlatém potoku) do Chábor, a pak z Chábor do Českého Meziříčí přes Opočno. Nechybí ani pokračování z Meziříčí k ústí Dědiny do Orlice. Aby informace byly kompletní, je třeba přidat charakteristiku úseku z Chábor přes Dobrušku.

Od jezu u rozdělení na opočenskou (jižní) a dobrušskou (severní) větev můžeme plout, pokud vodočet v Cháborech ukazuje 50 cm. Jestli někomu náhodou nevadí větší míra šubrování o dno, tak lze ještě trochu ubrat. Splutí se nejprve podobá plavbě nad Cháborami. Svižně tekoucí voda jde chvílemi z jednoho meandru do druhého. Přitom hladinu většinou zdobí drobné vlnky a je tu řada vracáků k cvičení zavěšování a výjezdů do proudu. Samozřejmě nechybí občas spadlý strom, který nemusí jít vždy překonat v lodi. Celkem by to však měla být příjemná plavba. Tímto způsobem časem doplujeme na začátek Dobrušky.

V Dobrušce projde říčka první výraznou proměnou. Dosavadní (polo)přírodní tok získá zregulovaný charakter a příležitostně i sevření ze zdí. Na druhou stranu se stane mnohem přehlednějším. Zatím voda bude zpomalovat jen mírně. Při průjezdu městem se musí počítat s několika stupni. První dva (spíše jen kamenné hrázky) by snad neměly překvapit nikoho. Třetí už by možná nepozorného vodáka mohl trošku potrápit. Zbylé dva jsou vyšší a tyhle bych nedoporučoval zrovna podcenit, hlavně s rostoucím průtokem. Díky onomu zregulovanému korytu se přímo nad nimi nemusí úplně snadno zastavovat. Za nižší vody jsou ale také relativně v klidu sjízdné a maximálně se tu někdo vykoupe. Zároveň mohou docela dobře sloužit k tréninku boofování. Po jejich zdolání zprava přiteče Brtevský potok a následně se nějakou dobu pluje pohodlně civilizovaným okolím.

Pod Pulicemi se podoba říčky znovu zcela změní. Ke slovu se opět dostanou v první řadě meandry. I když člověk dosud plul na nižší vodě, tak při pokračování jí bude nejspíše slušný nadbytek. Už při oněch 50 cm na cháborském vodočtu se může stát, že říčka začne sem tam zaplavovat některé sousední louky. Každopádně si užijete plné koryto a z něho rozhledy po okolí. Tomu vylévání vody dost napomáhá počet zátarasů v proudu. Celkově počítejte s jejich postupně rostoucí frekvencí. Moc „vtipný“ je z tohoto pohledu úsek za silničním mostem u Bohuslavic až pod ten následný – železniční. Ačkoliv se mi to jako pravověrnému potokáři neříká snadno, tak místy je lepší si prostě meandry zkracovat po břehu a po vystoupení se na vodu hned nevracet, protože pravděpodobně za dalším zákrutem půjdete z lodi znovu. Ale třeba to tu někdo výhledově prořeže… Díky pomalejší vodě je aspoň na proplétání se bariérami v korytě více času. Říčka ovšem rozhodně nestojí a stále teče. Určitě ji nebudou brzdit žádné jezy. Zbytky posledního se objeví už u Opařiště. Za menší vody jsou také sjízdné.

Nejproblematičtěji průjezdný úsek skončí dosažením rozlehlé přírodní rezervace Zbytka. I tady jsou nějaké spadlé stromy apod., ale oproti předchozí části by to měla být takřka procházka růžovou zahradou. V rámci obeplouvání zmíněné rezervace si tak člověk více užije vlastně poměrně hravou vodu. Po mnoha dalších meandrech se mezi stromy konečně na obzoru objeví meziříčský cukrovar. To se sice pak zopakuje ještě několikrát, ale nakonec říčka skutečně zamíří „správným“ směrem. Narovnaný dojezd do Meziříčí je po všech předchozích překážkách relaxem, i když ani tady se to nemusí obejít bez zataraseného místa.

Při svižném tempu a s rozumným obcházením překážek po břehu se dá z Chábor do Českého Meziříčí dostat za cca čtyři hodiny. Lépe ovšem bude počítat s trochu delším časem. Přeci jenom těch zátarasů tam chvílemi skutečně není málo a každý nový dobu splutí navýší…

Vojta B.