Re: utopenci Strejci na břehu bývají prima. Před léty jsme sjížděli za velké vody na deblu krušnohorskou Bystřici z Merklína do Ostrova. V tom úseku je to vodnatá trojka, která se od Hroznětína snižuje na dvě. Kilometráž uváděla, že na začátku Hroznětína je nesjízdná kaskáda. Jeli jsme to poprvé a když nás Hroznětín uvítal uvězněním řeky mezi dvě kolmé kamenné zdi, zaváhali jsme. Tu na břehu strejc. Prosím vás, není tam něcooo, jde to sject??? Jooo, houkl na nás strejc a upaloval po proudu pryč. Tak jsme mezi ty zdi vjeli. Co mám říkat. Po pár desítkách metrů rychlého proudu hrana, pokračování za ní pěkně sníženo, v proudu nešlo zastavit, natož pak se někde chytit. Jeli jsme na Hartungu, to byla bezvadná loď stavěná specielně na augšpurský kanál, tak jsme si řekli - hop anebo trop -, pekelně to rozpádlovali, ďoura a kopec zpěněné vody přímo proti nám. A pak - jak říká Jack London - se na nás peklo utrhlo. A když nás po chvíli proprané jak v pračce Romo pustilo, čekala ještě jedna hrana. To už jsme věděli, že to musíme projet, a tak jsme to projeli. Pod oběma stupni jsme vydechovali a setřásali vodu, nad námi mostek, na mostku stréc. No, alespoň měl co večer vyprávět v hospodě o dvou vodácích, co se neutopili, přestože k tomu měli vydatně nakročíno. Viděl jsem pak ty dva stupně ze břehu, a nic pěkného to nebylo. A na olympijském Hartungu jezdím dodnes. |