Křišťálově čistá, dravá, rychlá, ale i romantická, okouzlující... Úvodem jen několik synonymů, které alespoň částečně vystihují jednu z nejkrásnějších řek Jižního Tyrolska – řeku Ahr. Ta pramení na jižních svazích Zillertálských Alp. U zrodu Ahru se tyčí takoví velikáni, jakými jsou Dreiherrenspitze (3499 m n.m.) anebo Röttspitze (3 495 m n.m.).

Neprávem opomíjená, stranou turistického průmyslu si zachovává řeka svůj půvab. Každý si zde přijde na své – od extrémně náročných úseků v soutěsce Speikboden – Sand di Taufers, po odpočinkové části vhodné pro rodinné splutí. Právě takový úsek řeky se vám pokusím přiblížit.

Svoji sóloplavbu začínám ve vesnici Steinhaus. Je červen, v okolních horách již roztály poslední zbytky sněhu a v bystřině u lanovky na Klausberg se třpytí odrážející se paprsky horkého italského slunce. Na kostelu odbilo poledne, dědina působí ospale...Atmosféra je nakažlivá, i já se musím několikrát nutit, abych napumpoval vzduch do válců Pálavy. Ty tam jsou zimní dny, kdy se na parkovišti lanovky Klausberg tísní davy lyžařů, turistů a jiných milovníků zimních radovánek.

První kontakt s ledovou vodou

Kánoe pouštím na vodu kousek nad mostem přes řeku. Odrážím od břehu, stihnu kánoi trochu srovnat s proudem a řeka mě hned porve...V mžiku nabírám rychlost, míjím most k lanovce a příď Pálavy se zabořuje do prvních peřejí, prvních vodních válců. Ty jsou díky roztátému sněhu z okolních hor pěkně vodnaté. Dostávám pořádnou sprchu ledové vody. Ospalá nálada je rázem pryč. Po průjezdu peřejí musím samozřejmě vylévat vodu. Ahr je v úseku pod Steinhausem částečně regulovaný, voda je lehká, nenáročná, avšak svižně tekoucí. Ani nestíhám detailněji prostudovat okolní třítisícové mohykány a už se blížím k vesnici St. Johann.

V obci jsou obtížnější úseky

Při vjezdu do St. Johannu bravurně projíždím esíčkem, hlavní proud nabírá na intenzitě s obtížností WW I-II, se štěstím překonávám peřej nedaleko centra vsi. Proudnice mne tahá dál a já střídavě hobluji gumové válce Pálavy pravými a levými břehy řeky. Netrpělivě vyhlížím místo k přistání, kde vyklopím nabranou vodu. Konečně travnatý palouk vpravo. Prohlížím další úsek řeky. Ostrá dvojitá zákruta, ta první končí na kolmé skále, od které se masa vody odrazí a přes nízké skalní stupně mizí v druhém ohbí, tentokrát v opačném směru. Pasáž vypadá bezpečně, navíc s úspěšným překonáním předešlých překážek roste chuť, takže sedám do lodě a pádluji jak o duši! Řeka si chvílemi se mnou dělá co se ji zlíbí, několika zdařilými manévry však obávaným místem proplouvám a světe div se v lodi! Následuje nezbytná výlivka chladícího média z Pálavy, a pak už jen pohodový úsek do Gisse. Zde je vybudován mohutný jez včetně náhonu do vodní elektrárny. V uctivé vzdálenosti od tohoto veledíla přirážím ke břehu a rozkvetlou, nastávajícím létem vonící loukou přenáším.

Rychlost proudu je značná

Trasa vede dál malebným alpským údolím, vlny příjemně houpají kánoi, obdivuji husté, svěží, zelené lesy na březích. Voda má krásnou tyrkysovou barvu, v několika místech vytváří meandry, kde se ve stínu statných smrků ukrývají kouzelné miniaturní oblázkové pláže. Plavba ubíhá poměrně svižně, za půl hodiny jsem sjel úsek Steinhaus – Luttach v délce 9 km.

Soutěstu v délce 2 km přenáším

Za vesnicí Luttach musím zbystřit, blíží se soutěska. Zde se pravidelně pořádají adrenalinové závody na kajacích. Tato část řeky v délce 2 km je pro zdatné vodáky, na Pálavě logicky nepokořitelná. Nechávám si zajít chuť a na parkovišti u dalšího lyžařského resortu, Speikboden, vysedám. Přenáším kánoe až do vesnice Sand di Taufers. Lesní cesta vede kolem břehu. Prohlížím si obrovské vodní válce a přemýšlím nad trasou průjezdu soutěskou. V Sand di Taufers opět odrážím od břehu. Údolí se rozestupuje, užívám si nádherných pohledů na skalnaté štíty, vpředu se zjevuje majestátna homole Plan de Corones. Na jeho úpatí leží Bruneck, kde se Ahr vlévá do Rienzy.

Dále už je plavba jednoduchá

Blankytně modré nebe soupeří s modrými odstíny řeky o pomyslné prvenství v soutěži barev, míjím kyčovité alpské vesničky, nechávám se unášet řekou, relaxuji... Přenesu ještě jeden nebezpečně vyhlížejicí jez, po pár kilometrech odpočinkového pádlování se objevují první stavení Brunecku. Úsek Sand di Taufers – Bruneck v délce 15 km s obtížností ZW jsem sjel za 2 – 2,5 h.

Plavba Ahrntalským údolím je příjemným zážitkem. Doporučuji zdržet se v tomto krásném koutu italských Alp déle. Množství turistických i kulturních míst vytvářejí z této oblasti příjemné místo pro aktivní trávení volného času či rodinnou dovolenou.

Tomáš Maryniok