Souhra náhod tomu chtěla, aby večer před sobotní akcí na Střele usedavě lilo. Místy prý spadlo na Plzeňsku 30 až 50 mm srážek. To samozřejmě navýšilo průtok všech místních potoků. Výrazně se nadlepšil stav vody na Střele a pro mne to znamenalo usilovné hledání, co by šlo sešplouchnout po vzoru mých tajných vzorů Vojtů-potokářů. Jasná volba padla na Manětínský potok. Na něm není žádný vodočet, ale před ústím do Střely u Čoubova mlýna vypadal potok plný vody a příjemně sjízdný. Proto jsme odpoledne po závodě vyrazili do Manětína. Přímo pod silničním mostem je jez a pod ním krásné nasedací místo.

Potok má mírný spád, překážek je málo

Už na začátku bylo jasné, že vodní příval už mírně opadl. Hned za první zatáčkou, kde se potok rozlil do šíře 4-5 metrů, začaly peřejky a více či méně úspěšné kličkování mezi kameny. Charakter celého sjížděného úseku až k ústí do Střely byl skoro stále stejný. Kamenité řečiště s mírným spádem, šíře 2 – 5 metrů, většinou v lese, ale občas v dolním toku i v loukách. Krásný potok, který má překvapivě málo překážek v řečišti, které by nešly objet.

Jeden strom jsem vyndal, aby kamarádi mohli projet, jeden bylo nutné přenést. Potok teče zcela mimo civilizaci, někde poblíž vede červená turistická značka, Časté jsou i brody, zřejmě pro auta lesáků.

Na poslední kilometr zvýšil vodní stav Hrádecký potok

Za tohoto nízkého vodního stavu obtížnost WW I – ZW. Po necelých 4 km, při kterých jsme se díky nepřehledným zatáčkám, rychlosti proudu, kamení, větvím a kopřivám vůbec nenudili, se objevuje civilizace – Frantův mlýn. Křižovatka turisticky značených cest a místo, kde zleva ústí do Manětínského potoka potok Hrádecký, který dává skoro stejně vody. Řečiště je konečně krásně plné a hladce sjízdné tak, jak jsme viděli při průzkumu u ústí. Konečný jeden kilometr je už výrazně příjemnější a naše loďky hbité už tak netrpí.

Končit je vhodné až na Střele

Plavbu je dobré skončit u chat na pravém břehu, kde je lávka pro pěší a brod pro auta, za tohoto vodního stavu auty neprůjezdný. K němu lze dojet z jedné strany po lesní cestě ze Štichovic, nebo z druhé strany po polní cestě od Čoubova mlýna.

Nebo je možné doplout cca 300 m až do ústí a pokračovat po Střele další 3 km k mostu rekreačního střediska, kde bývá konec organizovaných soutěží. Tuto příjemnější a logičtější variantu jsme však nevyužili, protože bylo už po šesté večer a nás čekal ještě pendl aut. Za jarního tání, či deštích to může být příjemné doplnění splutí Střely. Jestliže bude trochu slušně sjízdných prvních 100 metrů peřejek pod Manětínem, půjde celý úsek až do ústí splout za hodinku a půl.

Honza Šup