Po velmi vydařené Bystřičce předpověď počasí slibovala na celý následující týden bouřky s vydatnými srážkami. Nechal jsem tedy na autě nosič i s háky na loď („Co to tam máte na tom autě?“). Jako na potvoru ale sprchlo jen trochu v úterý, jinak mraky kroužily všude okolo. Až další neděli…

Má to vodu!

Nad ránem mě budí hluk silného deště, a tak hned po snídani monitoruji na stránkách povodí srážky a průtoky. Lubina, Husí potok a Ondřejnice mají najednou spousty vody, okolo už zase nic. Po obědě se bleskově se převlíkám, naložím kajak a za čtvrt hoďky jsem na předem vyhlídnutém plácku na konci Fryčovic.

Nastupuji pod strmým břehem vpravo hned za posledním kolmým stupněm, kterých je nahoru až pod Hukvaldy nepočítaně.

Rychlá plavba

Voda je po dešti kalná, ale je jí dost a má i příjemnou teplotu. Ondřejnice rychlým proudem protéká mírnými a přehlednými zákruty a míří k severovýchodu. Občas zrychlí a zhoupne mě několika pěknými vlnami, v jednom místě je i lehká peřej. Břehy jsou docela hustě lemované stromy, jejichž dlouhé větve bohatě porostlé svěže zelenými listy se sklání až nad hladinu. Mezi nimi se jako modrý drahokam mihne ledňáček. Proplouvám Brušperkem. Na to, že jsem nedaleko ústí, má říčka pořád pěkný spád a koryto, které je sice upravené, zachovává přírodní charakter při březích s mělčinami porostlými vysokou trávou. Na ní je vidět, že před pár hodinami bylo vody téměř o metr víc. Ve Staré Vsi spád postupně klesá a plavba je nudnější. Úpravy pro zkapacitnění koryta proběhly nedávno a pravidelné šikmé břehy ještě nestihly zarůst. Jedu ale stále rychle, občas nechtěně vyplaším rodinku divokých kachen s mladými. Stará Ves je dlouhá snad čtyři kilometry. Pod jedním z mostů vidím na pilíři vodočet, je na něm ale nanesený shluk větví. Doma jsem zjistil stav 109 cm, tj. asi 5,5 cbm/s. Myslím, že by k pohodovému splutí stačilo i o kubík, kubík a půl míň.

Opět v přírodě

Opouštím zástavbu a při ohlédnutí se kochám pohledem na Staroveský kostel. Břehy jsou opět zarostlé stromy a proud trochu zrychlí. Připlouvám ke stupni, který raději přenáším po pravém břehu, je pod ním silný vývar. Ovšem přenáška není zadarmo. Strmý klouzající břeh, větve, které překáží, ale když se za ně chci přitáhnout, se lámou, ostnaté šlahouny ostružin a všudypřítomné kopřivy. Komáři šli naštěstí spát. Asi po 200 m je další stupeň, který překonávám vlevo přes jakýsi výběžek, přes který se bez větší námahy přešoupnu za linii válce. Ondřejnice se stáčí k severu a já proplouvám teď už přírodním silně meandrujícím korytem, poslední lávka cyklostezky. V jedné ostré zatáčce těsně před ústím musím zase nalevo ven, všechna voda tiše mizí pod zátarasem z několika padlých stromů a naplavených větví.

Závěr po vodnaté Odře

Zanedlouho a od vyplutí celkem po hodině a 20 minutách jsem na soutoku s Odrou. Mám za sebou 10 km (WW I). Čeká mě asi 5 km do Polanky. V Odře teče přes 50 kubíků, ale v širokém korytě to není velká voda. Bavím se vodními boulemi a karfioly. Ryze přírodní řeka meandrující krajinou bez zásahu člověka, strmé hlinité břehy, volavky, potápky, divoké kachny…

Proplouvám pod mostem a z lodi obhlížím balvanitý stupeň. Vody je dost, a tak ho splouvám v levé části. Nic obtížného, jen vlny. Přistávám hned vpravo, kde je parkoviště, odkud vyráží po kvalitní cyklostezce cyklisti, běžci, inlajnisti a další podobná havěť.

Co výš a později?

Splutý úsek Ondřejnice není nejzajímavější. Daleko sportovnější plavba na vás čeká z Kozlovic z části oborou pod hradem Hukvaldy, v závěru i přes skalní žebra. Následuje zmíněný úsek s kolmými stupni. Na webu Staré Vsi jsem se dočetl, že povodí Odry plánuje revitalizaci, při které zmizí stupně, přes které jsem plul. Ovšem nemusí to být výhra, cituji: „…Dále je navrženo vložení do koryta neodvětvených stromů s kořenovým balem…“

Jirka Hodic VK Slavia Hradec Králové