Ono taky dřív jezdilo po horách míň cyklistů nebo lyžoval jen ten, kdo si lyže půl dne táhnul na hřbetě do kopce a pak jednou dolů atd. A označení "mastňák" je tak staré, že si člověk říká - jak je to možné, když podle těch nářků tady jako by se mastňáci zrodili díky půjčovnám. Ano, co do počtu jich bývalo míň. Taky bývalo řádově míň i těch, co to uměli a byli "správní". Pamatuju konec doby dřevěné a dobu laminátovou, mám na to pěkné vzpomínky. Ale i když máme v garáži dvaačtyřicetiletou laminátovou vertexku pamětnici, dál než z Ostravy na Moravici se s ní dnes už nepotáhnu a půjčím si raději loď v půjčovně na místě. No a vzducholodě mají taky svá plus. Jsou skladné, ušetří vám spoustu starostí s uložením a s přepravou, můžete je vytáhnout i do míst, kam vláčet pevnou loď by byla magořina. Vůči vzduchoplavcům je tady spousta výhrad, ale tak jako na pevných lodích i na raftech nebo pálavách potkáte umělce a "umělce". Ten problém není v materiálu, ze kterého je loď, ani v tom, jestli je z půjčovny či z vlastního chovu. Problém je v tom, že těch, kteří si chtějí splout řeku, projet hřebenovku na kole, vyřádit se na lyžích, in-linech nebo jánevímčemještě je čím dál tím víc. No ale neznamená to třeba, že ti lidi udělají aspoň něco, že zvednou zadek od televize a počítačů? A co kdybychom se na to podívali třeba takhle: Není to tak dávno, kdy na řekách v Rakousku, Itálii, Slovinsku, Německu, Francii, nebo Norsku skoro nevěděli, že jsou někde nějací Češi, ani místních vodáků nebylo mnoho. A teď? Ó matko boží, hrůza, není pomalu kam plivnout. Tak mi připadá, že tady lamentujeme kupříkladu nad přecpanou Vltavou, ale že bychom my sami taky mohli být vnímáni stejně, to nám uniká.