Bohužel to vypovídá o celkovém přístupu našich vodáků (a ne jenom jich). O našem zvyku vše obcházet jak se dá. Co s tím? Těžko říct.
Podle mě může pomoci pouze dlouhodobá výchova všude kde je to jen možné. Bohužel "Náš" přístup je velmi často vidět i od učitelů na základních, středních a vysokých školách na akcích "Hory", "Voda", apod....
Mimo akcí organizovaných nadšenci vidím možnost pouze v důsledné výchově instruktorů, trenérů, ale i (a snad především) veřejnosti. Zde je příležitost pro Český svaz kanoistiky ve spolupráci s Vodní záchrannou službu Českého červeného kříže.
Myslím, že školící činnost mimo vlastní řady je velmi podceněna a v zásadě nedostupná (viz. diskuse na vodácké pouti).
Tak že to berte jako výzvu pro VZS ČCK a ČSK.
ZÁCHRANÁŘI UKAŽTE SE. Zachraňujte tou nejlepší možnou technikou – předejděte situacím kdy vás bude potřeba.
Vím, že systém vzdělávání veřejnosti není nic jednoduchého, ale Integrovaný záchranný systém se ve svých počátcích zdál také jako nerealizovatelný. Stačily povodně a ejhle je na světě.... Bylo by fajn kdyby vzdělávací systém vznikl bez „podpory“ smrťáků a jiných průšvihů.
Jícha