Už od poloviny minulého týdne, kdy předpověď na víkend slibovala nádherné počasí, bylo jasné, že pojedeme na vodu. Teď jenom kdy a kam? Po dlouhém rozhodování jsme v sobotu vyrazili k Hanušovicím, kde se se zatnutými zuby dal jet spodní úsek Branné a poté pokračovat po Moravě. V neděli jsme pak vyrazili na horní úsek Svratky do Českých Milov.

Branná

Branná je drobná říčka, nebo chcete-li větší potok, který nabízí cca 12 sjízdných km WW I – II. Semafor na Raftu.cz sice ještě ukazoval červenou, ale po několika zastávkách a rychlé prohlídce jsme usoudili, že posledních 4-5km už by se jet dalo. Trochu nás sice zdržela moje zapomenutá helma, bez které by jízda na kajaku byla docela riskatní, ale rychlý nákup v Hanušovických domácích potřebách zachránil situaci a historická hornická laminátka za 250 Kč byla tím nejlepším, co se dalo sehnat.

Po krátkém hledání jsme na říčku nasedli pod mostem na křižovatce do Pustých Žibřidovic. Je v těchto místech široká jen 2-3 m s množstvím drobnějších stupínků, kratších kaskád, z nich většina se dala bez větších problémů projíždět. Lodě jsme přetahovali jen v jednom místě, kde byla půlka potoka zatarasena náplavami z větví a nad druhou půlkou visela tající ostrá kra. Vše ale bylo včas vidět a dalo se bezpečně zastavit. Branná zkrátka byla ideální říčkou na to první jarní rozježdění, ale určitě by nám nevadilo aspoň 10 cm vody navíc. Zpestřením pak byl sjízdný asi metr vysoký kolmý jez před Hanušovicemi, který se dal hezky skočit.

Morava

Úplně jiný charakter pak měla Morava pod Hanušovicemi, do které se Branná vlévá. Měla dostatek rychle tekoucí vody, což potvrzoval i zeleně zářící semafor na Raftu. V některých místech se tvořily vlny, na kterých by si šikovný rodeista (což ale nebyl náš případ) hezky zajezdil. Jinak ale řeka nenabízela žádné techničtější úseky a zpestřením mohly být jen jezy. Pod většinou z nich se však za víkendového stavu vody tvořily nebezpečné válce s dlouhými vývary, a tak jsme raději přenesli jezy v Dolním Bohdíkově, Rudě nad Moravou a samozřejmě i past na vodáky před Olšanami. Před tímto jezem se zastavuje docela špatně a hlavně záchrana jedince, který by nezastavil včas, by byla díky vysokým zdem navigace velmi obtížná.

Svratka – horní úsek

Jestliže byla sobotní Morava trochu zklamáním, pak nedělní Svratka byla doslova pohádkou na duši. Její horní úsek z Českých Milov je sjízdný opravdu jen málo kdy, ale rozhodně stojí za to. Zejména první část do Spělkova by se dala přirovnat k takovému méně náročnému Hameráku. Řeka zde nabízí spoustu stupínků, drobných kaskád, kamenů a peřejí. Nic z toho však není nějak zákeřných (vše tak do WW II) a na rozdíl od zmíněného Hameráku zde byla nádherně čistá, i když pěkně studená voda. Svratka zde navíc často protéká lesem, okolí je opravdu krásné a po zimě jsme nenarazili ani na žádné padlé stromy, které by nám bránily v průjezdu. Rozhodně je to úsek, který vodáka bude bavit a je škoda, že zde voda neteče celý rok.

V úseku od Spělkova do Jimravova, kde jsme končili, se pak řeka rozlévá mezi louky a zvládnout by se dala i na otevřenkách. Jezy jsou až na výjimky sjízdné. U těch nesjízdných nebyl velký válec, ale spíš málo vody.

Víkend to byl rozhodně nádherný a vodácké jaro je určitě krásným probuzením po zimě.

Jirka