Kmochi, já mám vodu rád. Dlouho. Stala se součástí mého životního stylu. Jednou z jeho součástí. Ale vůbec si po těch letech nejsem jistej, jestli náhodou taky nesypu jenom odshora dolů (asi jo) Trochu bych tady ale zase parafrázoval Monte Walshe: "Dyk je to jenom voda!" Kromě ní (i na ní) je tady spousta hezkejch, zábavnejch, životně důležitejších a smyslu-plnějších věcí, ve kterých se můžeme zdokonalovat a vylepšovat. Mně je symptickej ten Polert, co v určitý fázi zabalil vrcholovej sport, prodal medajle a šel dělat doktora. Protože to je víc, než jezdit po řece.
Čímž nijak nesnižuju tvoji cestu hledání a překonávání vlastních limitů, jen poukazuji, že jsou zde i jiné ( ale myslím, že si neprotiřečíme, spíš doplňujeme).
A jinak se mi článek líbil především pro to, že ukázal ma specifický fenomen našeho (nejen)(postsocialistického) vodáctví, který stále přetrvává. Zatímco západní kapitalista si (nudně) jde do šopu a koupí loď, jakou si jeho srdce a oko žádá, Čech (Rus, Rumun, Maďar....) vezme Něco, aby z toho udělal Něco úplně jiného. Z deblovky OC1, z OC2 kajak, z kajaku katamarán ..... Není to nádhera?
