Stejně to musel bejt největšíjak mi vyprávěli vodáci, co mě na stopu téhle bájné řeky (ať žije Foglar!)přivedli poprvé. Toho roští tam bylo krapet víc, když se vydali do neprozkoumané, pouze vojáky lehce devastované, divočiny. Nakonec už neměli sílu prosekávat a zabalili to. Teď už je to v podstatě relaxační plavba, tak jakýpak "střízlivej nejezdi". Pravda je, že poprvé jsem v meandrech vyl nadšením. Při další plavbě o rok později jsem si už říkal, že jezdit několik hodin sem a tam po louce, z jedné její strany na druhou, je poněkud zdlouhavé 😀 |