Já jel jinou Rábu, v jihovýchodním Polsku. Víc vody v ovzduší než pod lodí, takže si z ní nejvíc pamatuji čtyřlůžkovou chatičku v kempu narvanou více než třiceti lidmi z našeho autobusu.
Zrovna čtu Jaroslava Haška Povídky z cest, uvádí příběhy ze břehů obou Ráb. Procestoval to na přelomu století pěšky, krajiny i lidi znal a tak je to zajímavé a často dojemné čtení.
Kolikrát si říkám, že ty naše vodácké zážitky mohou být umocněnější, když si k řece a jejímu okolí vytvoříme vztah i prostřednictvím literatury, filmu nebo muziky.
A naopak:
Jednou jsme se s mým parťákem Sávou vraceli nějakou ztracenou silnicí nocí z jakési vody, nad námi svítil měsíc, v autě na plné pecky řvala Smetanova Vltava a my do toho řičeli: Ten Smetana tomu rozuměl! Ten Smetana musel být príma vodák!
Co jsem to ale chtěl napsat? Jo, jsem taky jinou Rábu.