Ahoj, letos v květnu (2007) jsme projeli některé řeky na Balkáně, m. j. i Moraču a Taru v Černé Hoře, někoho by mohlo zajímat pár aktuálních informací.
Morača: vzhledem k charakteru slepencového kaňonu se obtížně hledají místa k nástupu a výstupu, problematické je i táboření "na divoko". V oblasti je snad jediný kemp a to přímo na začátku obce Morača, jedete-li od Bioče, je to vpravo, je tam hospůdka, majitel je zároveň majitelem kempu, tel.: +38169072862, e.m: kampsvetigoramoraca@yahoo.co.uk.
Jste-li příznivci WW IV-V lze dobře nasednout u kempu, stačí-li vám WW III, dalo se dobře nasednou ve vsi Demirovac v místě těžby štěrku. Na trase jsou dvě neprůjezdná místa, obě se nám podařilo přenést vlevo po myších stezkách, přenášení je obtížné, ale jde to. Vylézt se dá na začátku Bioče, poznávací znamení je most se železným obloukem, za ním asi 300 m před peřejí vpravo nebo zajet do levostranného přítoku, přebrodit jej a na jeho levém břehu najít opět myší stezku.
Tara: mimo Žabljak se obtížně hledá možnost táboření v n. p. Durmitor. Užitečným kontaktem je kemp Mlinski potok, jehož provozovatel se jmenuje Šamšal Mina ( opravdu! ), má telefon +38169497625, e.m mlinskipotok@yahoo.com. Nám půjčil celý barák za 5 E na člověka, Čechy má rád a z nich nejvíc blondýnky.
Aktuální mimosezonní cena za průjezd Tarou byla 40 E na člověka, jinak potvrzujeme informaci uvedenou v klilometráži, že cena asi závisí od momentální nálady rangera, který poplatek vybírá. V místě se vyskytují komerční cestovky nabízející průjezd kaňonem od cca 90 E, nevěřte jejich kilometrážím, natahují řeku asi o 60%. Na bivak u Radovan Luka je to cca 25, od bivaku do Stepan Polje asi 40, dá se se to ujet v pohodě ( jeli jsme za středního stavu ). Asi 14 km před cílem vpravo je kemp s fugujícím občerstvením, kousek za kempem začínají pěkné peřeje, připomínalo mi to zblázněnou čeňkárnu ovšem několik kilometrů dlouhou, ale za peřejí je vždycky kus klidnějšího místa na nabrání sil. Pozor - končí se v meziprostoru mezi černohorskou a bosenskou celnicí, bosňáci dělali problémy, po našem řidiči autobusu stále chtěli jakýsi putěvnyj list, což se nakonec vyřídilo zapsáním seznamu s čísly pasů do jízdních dokladů autobusu. Při výjezdu z Bosny zase chtěli doklad, že jsme se někde na trase policejně přihlásili, ale za bakšiš na něj zapomněli.
Pojede-li do těchto končin, přeji za naši partu pěknou vodu a hezké počasí. Zbyněk