Srpnovou cestu do Alp jsme proložili dvěma dny na německé prázdninové vodácké řece Altműhl (čti Altmýl, v překladu něco jako Staromlýnská). Lákaly mě bílé vápencové útesy na jejích březích, které jsem kdysi viděl. Řeka se kroutí jižně od Norimberka směrem do Dunaje, ústí kanálem Mohan-Dunaj kousek před Řeznem. Dá se k ní pohodlně dostat dálnicí přes Rozvadov.

Altműhl z Treuchlingen

Jedeme jen jedním autem. Začínáme proto ve městě Treuchlingen, kam se dá vrátit vláčkem podél řeky.

Loď dáváme na vodu pod místním jezem, kde je také přímo u břehu neplacené parkoviště. A nejsme tu sami, tři děvčata opodál nafukují svoje kajaky. Vody není mnoho, místní vodočetná stanice uvádí aktuální průtok cca 2,5 kubíku za sekundu, ale pro plavbu to stačilo.

Kousek dál u příjemné zahradní restaurace narážíme za tohoto stavu na bez problému sjízdný stupeň, ozdobený kvetoucími stulíky. Za vyššího ale může být nebezpečný.

Řeka mírně proudí plochou krajinou. Zajímavé jsou některé vodní rostliny, jako třeba šípatka střelolistá, která se u nás vyskytuje spíš na rybnících. O kousek dál potkáváme skupinku vodáků. Jedna kánoe se tu na naprostém voleji cvakla, ostatní jim s úsměvem pomáhají, voda je teplá.

Za zákrutem objevujeme chutné ostružiny, které trháme přímo z vody. Břehy zpestřují kvetoucí motýlí keře a modré trnky. Řeku občas překříží rezatý most železnice.

Doplouváme k dalšímu jezu v historickém městečku Papenheim, abychom blíže poznali své pappenheimské.

Altműhl od Pappenheimu

Před jezem v Pappenheimu jsou vybudované vodácké výstupní schůdky. Kocháme se českými vodáckými výrobky v německých rukou.

Taky si v blízkém stánku kupujeme kafe v porculánovém hrnku, které upíjíme na místní ergonomické lavičce. Koupu se v řece v horkém odpoledni. Přenášíme baraku z horní vody vlevo do starého koryta pod jezem.

Nástupní a výstupní vodácká místa jsou na řece většinou dobře značena. Tvoří je dřevěné schody se šupnou uprostřed.

Obkružujeme po řece meandr, na kterém leží hrad. Taky se tu nachází nádraží, možná lepší startovní varianta. Říčka se postupně zařezává do mělkého kaňonu. Na březích se objevují bílé skalky z jurských vápenců.

Doplouváme k městečku Solnhofen. Tady byly při těžbě jemných lithografických vápenců nalezeny krásné zkameněliny, nejznámější z nich jsou zbytky prvních ptáků (Archeopterix). Cedule na místní lávce zve k návštěvě muzea těchto praptáků.

Objedeme nádraží a přistáváme u místního kempu s nesjízdným jezem. Kemp je narvaný, okolo křičí koupající se děti. Plujeme dál.

Za odměnu se před námi zjevuje vápencový skalní útvar, kterému se tu říká Dvanáct apoštolů.

No, nepočítali jsme je. Slunce se koulí k západu. Hledáme nocleh. Bohužel se tu v přírodním parku oficiálně nedá volně stanovat. Doplouváme k jezu Hammermühle, kde je oficiální tábořiště. Stavíme na okraji toho turisticko-cyklisticko-vodácko-motoristického mumraje stan.

Tábořiště je vybavené umyvárkami, pitnou vodou a dalším příslušenstvím. Poplatek tu po nás nikdo nevymáhá. Na blízkém poli probíhá sklizeň, obrovská obluda kombajnu chrlí do vlahého večera obilný prach, naštěstí ne na nás.

Altműhl do Dollnstein

Ráno snídáme, a pak si s chutí splujeme místní jez.

Po třech kilometrech plavby následuje další splavný jez jménem Hagenacker.

Jez je podobné konstrukce, jako ten u tábořiště – se splavnou hlubší částí uprostřed.

Míjíme další bílé vápencové skály.

Pak doplouváme do historického městečka Dollnstein, kde je příjemné výstupní místo s parkovištěm. Náš dnešní cíl. Nechávám háčka se slunit u lodě a vracím se vlakem pro auto.

Závěr

Dalo by se samozřejmě plout i dál, na trase jsou zajímavé skalní útvary a historická místa a města, jako třeba Eichstädt. My už ale po těch 28 kilometrech voleje pospícháme do Alp za kamarády na více tekoucí řeky.

Celkově má řeka Altműhl příjemnou středoevropskou atmosféru. My jsme si tu jak rychlostí proudu, tak počtem vodáků, historickými památkami a vápencovými skalami připadali jako někde na Berounce…

Ahoj Eki