Zima je pro vodáky obvykle časem příprav a plánování. Moc vodáckých akcí se pochopitelně nekoná, kde se maximálně čeká na možnost rychlé oblevy, aby se neorganizovaně mohlo strčit pádlo do vody. Bohužel sněhu je čím dál tím méně, a tak ani oblevy nebývají takové, jako dříve. V podstatě už skoro nejsou. Proto si kromě vodáckých bálů, běžkařských závodů anebo různých členských schůzí oddílů v lednu mnoho vodáckých aktivit neužijeme.

Existuje však jedna výjimka. Vodácký oddíl KV Jeseník pořádá již několik let akci s názvem „Šílenství ve třech skupenstvích“. Jaké látky se týká asi nemusím vysvětlovat, a kdy jindy můžete na tři skupenství narazit, než právě v lednu. Akce slibovala užít si vodu ve formě kapalné, pevné a plynné.

Předvečerem akce se nechávám pozvat na řízek s domácím bramborovým salátem, jehož podmínkou bylo absolvování členské schůze. Klub má za sebou loňské velkolepé 40. výročí vzniku a letos též pojali nutnou záležitost originální formou. Schůze se nesla v duchu díla Járy Cimrmana, kdy jednotliví členové výboru přednášeli své zajímavé příspěvky.

Druhý den v sobotu ráno přijíždíme po zledovatělé silnici k „nové“ klubovně vodáckého klubu, protože v té původní udělala povodeň z roku 2024 pořádek. Vodáci totiž nebývají moc pořádkumilovní, kupí různé staré relikvie, které posléze není kam dávat, proto byla nutná jejich revize. Členům se do toho moc nechtělo, tak to za ně udělala voda, která jim odnesla také velký kontejner s věcmi na tábor včetně nerezové kuchyně a vojenského stanu.

Místo starého konťase už stojí nový a věci na pořádání dětských táborů se už také díky dárcům obnovily. Zledovatělá silnice plynule navazuje na zledovatělý pozemek klubu se zbytky sněhu, první skupenství si tak užíváme už od rána. Přišlo mi divné, že na vleku je pouze 6 plastových deblovek, když včera bylo na schůzi přes 40 lidí, ale v sobotu se už řízek k akci nepodává, tak je znatelný úbytek členstva. Kdo by si myslel, že pojede 12 lidí, mýlil by se. Byla to jen kouřová clona, pojede se v singlu, aby to vypadalo lépe, kolik lodí na řece bude.

V plánu je splutí řeky Moravy z Hanušovic do Bohdíkova. Mám trochu obavu, jak to bude se zamrzlou řekou, aby se vůbec mohlo dát plynule jet. Ledové kry, zamrzlé vracáky a časté zužování řeky narůstajícími ledy od břehu do úzkého proudu uprostřed řeky, který se nakonec ztratí kdesi pod ledem, už mám taky za sebou. Ne vždy to bylo veselé a bezpečné. Jízda v zimě prostě má svá specifika.

Jelikož jsem zvyklý si dělat před akcí přípravu, tak ještě v noci s řízkem v břichu jsem si projel celý úsek. Ráno hlásím, že je vše v pořádku průjezdné, jen bude problém na přehradě, která je zamrzlá, ale dá se vystoupit a projít plotem, ve kterém je díra. Též jsem tam nechal někde bundu a po usilovném hledání jsem ji nenašel. Budeme se muset po ní dnes podívat.

Moje noční rekognoskace terénu udělala na přítomné velký dojem a už vystupujeme v Hanušovicích u soutoku s Brannou. Padla volba na start alpskou technikou, protože ledy u břehu nebyly moc stabilní a silné. Šance, že si někdo užije druhé skupenství přímo na těle, byla vysoká, ale nakonec odjíždí 6 deblovek a jeden kajak po zimní Moravě, ve které však chybí to hlavní a to voda. Vodák je tvor přizpůsobivý, vodu už v zásadě ani nepotřebuje. S drhnutím a pečlivým čtením vody pomalu plujeme na konec Hanušovic a dále směr Bohdíkov.

Poklidná a příjemná plavba se pomalu stává nudnou, což se rozhodne vyřešit jedna loď. Háže polovičního eskymáka a druhé skupenství vody si nechává působit na své tělo. Bere si ho i s sebou do zimní bundy, aby zážitek byl dokonalý.

Jenže za 200 m se ukáže, že zážitek nebyl dost intenzivní a tak si dává repete. Doprovodné auto stojí kousek níže, první loď v Raškově odpadá. Nás ale čeká zajímavé místo s peřejnatým místem mezi kameny, kde led a sníh zúžil průjezd na cca 1,5 m. Moc pěkně to nevypadá, vody málo, kamenů hodně. Největší problém má naše loď, kdy jedeme jako jediní dva v lodi, jsme více těžcí a kámen v rychlém proudu nás odhodí pod ledovou kru. Ostatní projíždí celkem s přehledem.

Na řece pozorujeme činnost bobra, který má velké pracovní nasazení. Už je mi jasné, kde bude stát ona přehrada, kterou jsem viděl v noci.

Dalším zajímavým místem je až jez v Bohdíkově. Vzdutí není zcela zamrzlé, přijíždíme k jezu, který po šikmé desce splouváme. Problém dělá jen silný boční proud, který loď stáčí tak, že se dopadne pod jez bokem. Všechny lodě to ustojí až na jednu. Doprovodné vozidlo je přítomné, na řece mínus druhá loď.

Cíl však brzy následuje, končíme u mostu v Bohdíkově. Za výrazně podlimitního stavu 135 cm na vodočtu v Raškově jsme spluli 9 km.

A kde že je to třetí skupenství? To vyřešila už jen komorní skupina párou v sauně. Byl tak naplněn plán akce na zážitek ze všech forem vody. Na leden dobrý počin.

Petr