Dobrzyca se na rozdíl od Pilawy už nejezdí tak často. Potkali jsme pouze několik vodáků na plastových jednomístných kajacích, což je v Polsku úkaz mimořádný. Svědčí to o tom, že Dobrzyca je ve zdejších poměrech počítána mezi obtížné adrenalinové řeky. Ale přesto jsme ji v klidu sjeli na našich laminátech, s bagáží i dětmi… Dobrzyca je délkou kratším přítokem Pilawy, přesto dodává ke společnému toku víc vody.

Sjízdná je od osady Machliny, odkud nabízí 60 km splavného toku. Horní kus je ale opravdovým potokem, a tak pro plavbu s bagáží volíme až lesní samotu Ilowec na kilometru 48. I tady je Dobrzyca ještě velmi mělká. Dojem z nedostatku vody umocňuje to, že řeka je perfektně čistá a dno je skvěle viditelné a zdá se být všude velmi mělké. Ale i když nás ještě v rozlivech čekají nějaké ty mělčiny a písečné lavice, je už řeka dobře sjízdná a překážky jsou opět prořezané.

Prakticky celý tok se opět schovává v lesích, zejména horní tok je absolutně kouzelný v místech, kde se křišťálově čistá a zjevně pitná voda rozlévá mezi ostrůvky do mnoha ramen. Břehy jsou porostlé kromě mokřadních ostřic a rákosí také kapradím, nekonečné olšové porosty svým stínem chrání koryto před sluncem. Na rozdíl od Pilawy je Dobrzyca velmi studená, a to tak, že někteří háčkové se v ní odmítají i umýt. Dno řeky je písčité, občas se objeví i kameny dávných morénových valů a drobné peřejky, které zpestřují jinak poklidnou plavbu. Na dně pod námi se vlní záhony vodních rostlin, žluté písčiny barevně doplňují bílé lastury škeblí a kameny porostlé červenou řasou i vzácným lišejníkem rodu Hildebrandia, který roste opravdu jen v té nejčistší vodě. Je to pestrý kaleidoskop, který na českých tocích budete hledat marně.

Množství vážek se stará o to, že potkat komára či ováda při plavbě je téměř svátkem! Večer na tábořištích poblíž mokřadů je to ovšem poněkud horší, leč není to nic, co by kůže zkušeného vodáka nezvládla. V osadě Golce (km.39) najdeme nejen nesjízdný jez, ale také obchod (vp) a soukromé tábořiště, které je ale na polské poměry dost drahé (25zl/os). Další placený biwak je pak v rekreační osadě Rudnica. Tu poznáme podle velikého lanového centra u vody vpravo.

Odtud mění řeka částečně svůj charakter na mokřadní řeku. Meandruje mezi písčitými srázy mělkého, podmáčeného a širokého údolí, břehy jsou zarostlé a mokré, míst pro příjemný biwak je velmi málo. Dobrzyca se trochu rozšíří a stane vodnatější až pod ústím přítoků Klebowianky a Pilawky (ta se také jezdí), ale jinak se charakter toku příliš nemění. Mokřadní úseky se střídají s partiemi u vysokých lesních „urwisek", proud je stále znatelný, a kromě občasných podjezdů padlých stromů je plavba bez překážek. Je vidět, že o koryto se někdo stará, nejhorší překážky jsou prořezané či odtažené z koryta. Kromě jezů jsme nepřetahovali žádnou překážku. Na kilometru 25 je další most v osadě Ostrowiec a tedy i další příležitost pro nákup, případně návštěvu občerstvení s místními vychvalovanými a tradičními pirohy. Odtud jsou už kilometráže a popisy řeky hodně stručné. Řeka teče stále lesy a orientačních bodů je málo. Čekají ještě tři přenášení jezů. První u mlýnu v Czaple, to nejdelší (asi 100m), pak u rybí farmy v Tarnowu. To už nás ale ke chvatu motivuje brzká odměna. U dalšího mostu a třetího jezu čeká dlouho očekávaná „smažálňa“. Tedy „smażalnia ryb“, které jsou v Polsku vyhlášené kvalitou rybích dobrot. V tomto případě nakonec jde o velmi kvalitní a dost drahou rybí restauraci, ale kotvení u mola, jídlo v zahrádce přímo u vody a kvalitní čerství pstruzi ze zdejších sádek jsou zážitek, který za ty peníze stojí.

Při přetahování zdejšího stavidlového jezu jsme mile překvapeni – podjezí je vybavené železnou konstrukcí jakýchsi kolejnic s kladkami pro snazší přetahování lodí. Další důkaz, že tady v Polsku na vodáky myslí i na takových malých tocích. Od Tarnowa už je jen kousek k soutoku Dobrzyce s Pilawou. Přímo na soutoku najdeme na pravém břehu i další velice pěkná místa pro divoký biwak. Posledních deset kilometrů Pilawy je stále moc pěkných. Pilawa ústí do Gwdy ve vzdutí přehrady před elektrárnou v osadě s poněkud matoucím jménem Dobrzyca. To je historickým pozůstatkem, původně totiž byla řeka Pilawa přítokem Dobrzyce a ne naopak. Dobrzyca tak dost logicky ústila do Gwdy v osadě s týmž jménem. Přenesení hráze velké elektrárny je snadné. Místo pro přetahování je na terénu elektrárny a je vyznačeno. Na plastu se travnatý svah hráze dokonce sjíždí.

Pětikilometrový kus po Gwdě do města Pila je už velmi poklidný. Gwda je největším přítokem Noteče a také se jezdí. Ale její tok je přehrazen řadou poměrně velkých elektráren, které je nutno přenést. Před další elektrárnou v městě Pila končíme letošní splutí.

Šakal