Nám vodákům není jedno, co se na řekách děje. Proto se zajímáme i o témata, která souvisí se životním prostředím. Na Labi ve Štětí se nachází jez, který patří z hlediska opatření pro migraci vodních živočichů k nadstandardně vybaveným vodním dílům. Má dva rybí přechody nově přebudované, ochranné česle a další zařízení, včetně odpuzovacího systému, který má bránit rybám ve vstupu do turbín vodní elektrárny. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že zde bylo pro ochranu ryb uděláno maximum.
Jenže jak tato opatření fungují ve skutečnosti?
Právě to zkoumali odborníci Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV). Přibližně 40 úhořů bylo vybaveno vysílačkami, které umožnily sledovat jejich pohyb při poproudové migraci v rámci 3D akustické telemetrie. Výsledky včetně záběrů zachycujících jejich pohyb byly představeny na odborném workshopu věnovaném fragmentaci říční sítě.
Výsledek byl překvapivý. Ani jeden ze sledovaných úhořů nevyužil rybí přechod. Všichni zamířili hlavním proudem směrem k turbínám vodní elektrárny.
Přestože jez disponuje dvěma rybími přechody a dalšími ochrannými opatřeními, sledovaní úhoři bezpečnou alternativní cestu nevyužili. To samozřejmě neznamená, že všichni při průchodu turbínami uhynuli, ale ukazuje to na závažný problém s účinností opatření pro poproudovou migraci.
Ilustrační fotografie úhoře z jiného místa
Je potřeba zdůraznit, že výzkum probíhal na konkrétním vodním díle a za konkrétních hydrologických a provozních podmínek. Na jiných jezech nebo při odlišných průtocích mohou být výsledky jiné. Navíc je třeba rozlišovat mezi migrací proti proudu a po proudu. Rybí přechody bývají často navrhovány především pro protiproudovou migraci, zatímco ryby plující po proudu mohou být strhávány do odběrných objektů elektráren. Přesto jde o důležitý poznatek, který ukazuje, jak komplikovaná je skutečná migrační prostupnost našich řek.
Často totiž investujeme nemalé veřejné prostředky do technických rybích přechodů, budujeme dlouhé betonové koridory podél vodních elektráren a považujeme tím problém migrace ryb za vyřešený. Jenže ryby se neřídí našimi projekty. Řídí se především prouděním vody a svými přirozenými instinkty. Pokud naprostá většina vody směřuje do turbín, zatímco rybím přechodem protéká jen nepatrný zlomek průtoku, nelze automaticky předpokládat, že ryby bezpečnou cestu najdou.
Výzkum ve Štětí tak otevírá mnohem širší otázku: Kolik našich jezů je označeno jako migračně zprůchodněných jen proto, že u nich byl vybudován rybí přechod, aniž bychom měli dostatečně ověřeno, zda jej ryby skutečně využívají? Můžeme mít dokonale zpracované projekty, moderní technologie a splněné všechny formální požadavky. Pokud ale ryby místo bezpečné cesty míří do turbín, výsledná ochrana neodpovídá tomu, co jsme si od ní slibovali.
Současně se nabízí otázka ekonomického a celospolečenského přínosu takových staveb. Je skutečně ve veřejném zájmu udržovat příčné překážky na řekách, jejichž migrační zprůchodnění následně stojí desítky milionů korun, pokud se ukazuje, že ani tato nákladná opatření nemusí v praxi zcela plnit svůj účel? A to obvykle kvůli výrobě elektřiny, jejíž přínos může být v některých případech ve srovnání s ekologickými dopady a náklady na jejich zmírnění velmi omezený.
Stejný problém je i v zahraničí. Podívejte se na téměř katastrofické video ze Švýcarska, kdy vodní elektrárna ve městečku Schaffhausen rozsekala migrující úhoře.
Pokud máte nějaké vlastní fotografie ryb poškozených průchodem vodní turbínou, budeme vděčni za jejich zaslání na email info(zavináč)avts.cz.
Podpořte naše úsilí v projektech, kterým se intenzivně věnujeme, staňte se členy AVTS nebo využijte možnosti darovat finance na náš provoz.
AVTS