Zachtělo se mi splout pět navazujících říček v povodí Lužnice a oživit tak rodinnou tradici (viz zde a zde). V tom případě budu muset přežít v českém regionu, kde vládnou komáři. Holt, jak shrnul kdysi můj malý synek: „Příroda je hezká, ale taky trochu nebezpečná.“.

Komáři

Komárovití (Culicidae) představují čeleď dvojkřídlého hmyzu (asi 3000 druhů). Ke svému vývoji potřebují vodu, proto se jich největší množství vyskytuje v mokřadech. Rozšířeni jsou od tajícího permafrostu po tropy. Z genderového hlediska - z komárů vám pijí krev jen samičky.

Koštěnický potok

V poslední srpnový pátek k večeru vystupuju s pálavou z vlaku na nádraží Majdalena a přistavený linkový mikrobus mě odváží ještě jednu zastávku. Na Koštěnickém potoce chci začít u mostu v lokalitě Kosky. Pod stavidlem nafukuju pálavu a vrhají se na mě komáří mračna. No což, jsem dárce krve, a když ode mě zdravotnictví vzalo už desítky litrů krve, zvládnu pár mililitrů věnovat i přírodě. Vzápětí však porušuji křesťanské přikázání „Nezabiješ!“ Zájemkyň o mou krev je příliš mnoho. Ještě jedna drobnost mi mírně dělá starosti – v potoce není skoro žádná voda. Táhnu tedy loď korytem a budoucnost je nejistá.

Naštěstí se asi po sto metrech voda vrací z elektrárny zprava a náhle je po čem plout. Potok je jen mírně zapadaný, ale hodně meandrovitý. Objevují se i hravé peřejky. Asi po kilometru doplouvám na romantický soutok s Lužnicí. Na pláži se ještě vykoupu a s přibývající tmou zalézám do spacáku.

Lužnice poprvé

Ráno drobně prší, pak přestává. Čeká mě klasická horní Lužnice s vrbičkama a mračnama komárů. Za dva kiláky připlouvám k poloprázdnému a rozespalému kempu Majdalena, kde mi prodají kafe a koblihy k snídani. Zas drobně poprchává, takže se nikomu jinému na vodu nechce. Při plavbě se mi jako protikomáří opatření osvědčila větrovka s kapucou. Nadměrně trpí už jen hřbety pádlujících rukou. Problém řeším nasazením rezervních ponožek, přes které se mi ty bestie do rukou zahryznou už jen zřídka. Řeka je průjezdná až na jedno místo s padlými duby.

Při přetahování mi na bahně ujíždí noha a já padám. Voda je naštěstí teplá a je jí jen po kolena. Po další plavbu se kochám startujícími volavkami a ledňáčky.

Nová řeka

Doplouvám na Rozvodí a volím odbočení doprava do Nové řeky, kam mě vede vlnka na sjízdném stupni. První půle Nové řeky je trochu nudná, jen mírně plynoucí voda.

Vedle mračen komárů potkávám i cyklisty, kteří se podivují ponožkám na mých rukou. Za dlouhým volejem se objevuje mlýn Weizettel se zahrazenou propustí.

Obtahuju loď lesem vpravo. Řeka se rozeběhne. Za mostem s vodočtem potkávám v peřejce ztroskotanou laminátku (nepotřebujete někdo loď?).

Následný soutok s Nežárkou se hlásí opět delším volejem.

Nežárka

Soutok s Nežárkou je nad 25. říčním kilometrem, což se dovídám i z žulových patníků na břehu. Řeku zdobí krásné staré duby, ze kterých žbluňkavě padají žaludy do vody. Doplouvám k nesjízdnému jezu Jemčina, který obtahuju.

Odměňuju se občerstvením v Konibaru v blízké obci, kam se jde vpravo přes květnatou louku. I dál je řeka zajímavá s drobnými peřejkami. Občas vdechnu nějakého komára a za silného kašle si představuju tu potvoru, za trest uvězněnou v mém plicním sklípku. Pozoruji spoustu ledňáčků a do toho pilné veverky sbírají po stráních zralé žaludy. Jednou z drobnějších překážek je i kamenný stupeň (na břehu značený jako jez), jedu ho mírně vlevo. Bohužel jsem byl líný si předtím dofouknout ucházející podlážku, takže vedle splouvacího zážitku obdržím nádavkem silnou ránu šutrem do klečícího kolena. Ke konci dnešní plavby potkávám hlučnější partu čtyř plastových kánoí. Jsou to jediné lodě, které jsem za celý víkend na vodě viděl. Zakempuju na opuštěném plácku u břehu a opékám si večeři.

V noci leje a okolo dupe a mlaská ježek.
Ráno přijíždím k jezu Metel. Je nesjízdný a místní občerstvovna ráno zavřená. Snídám z vlastních zásob a přetahuju jez vpravo. Následující jez Hamr je značně lepší – má propust a příjemné kamenné občerstvení nedaleko.

Pár set metrů pod jezem narazíte na vodočet a zábavný kamenný práh. Po nesjízdném jezu Krkavec následuje volej jezu nad Veselím.

Degárka

Na jezu nad Veselím přenáším loď vlevo do pátého toku této plavby, kterým je Degárka. Vine se v zeleném šerosvitu mezi stromy a příliš neproudí. Začíná navíc znovu pršet. Přidám na rychlosti, podplouvám pár mostků a za chvíli už jsem na vyústění do Lužnice.

Lužnice podruhé

Lužnice ve Veselí mě vítá nejen intenzivním deštěm ale i poledními zvony. Konce deště vyčkám v místní restauraci, řízek a grog jsou dobří společníci. Po dešti házím loď pod místní (již druhý) nejetelný jez. Voda je tu líná, navíc dešťový výplach kanalizace udělal své.

Míjím soutok s Nežárkou a vydávám se na posledních 10 kiláků. Na nich potkávám dva nebezpečné jezy s pomníčky a válci – Dráchov a Čejnov.

Končím v Soběslavi u lávky a vláčím sbalenou pálavu k nádraží.

Statistika výpravy

Počet řek: 5 (Lužnice 2x, Koštěnický potok, Nová řeka, Nežárka, Degárka)
Počet kilometrů: 57 (1 + 7 + 13 + 24 + 1 + 11)
Počet nesjízdných jezů: 8 (Nová řeka 1x, Nežárka 4x, Lužnice 3x)
Počet štípanců a zabitých komárů: Nepočítaně

Ahoj Eki