k zaklíněné nozeNechtěl jsem, ale budu muset taky něco připsat: V r.1998 jsem na Opavě bufnul jez, pod kterým bylo naplaveno fůra bordelu, ale zdálo se, že všechno je to kumulováno v pravé části jezu. Jenomže dole trčela nějaká traverza, na kterou jsem dopadl přímo sedačkou a provalil jsem slalomový kajak, na kterém jsem tehdy jezdil (v pěně nebyla ani tušit!). Sedačka mi zachránila zadek a zřejmě i páteř. Kamarád, který mě jistil ze břehu, mi hned přišel na pomoc a snažili jsme se loď vytáhnout, ale nešlo to ani za zlaté prase - a po prvních nárazech na tu traverzu a další neřádstvo jsem ihned zatroubil k ústupu. Michal na mě třeštil oči, když jsem se rozhodl, že tam loď nechám. Ale představa, že se něco z toho uvolní a přimáčkne jednoho či druhého z nás ke dnu, byla velmi výmluvná. Od té doby jsem vystřídal tři další lodě (ty si totiž, narozdíl od života, může člověk dopřát i vícekrát). A je-li na vodě nějaký malér, vždycky nejdřív očima hledám parťáky a až teprve pak materiál. Parťáky si sice taky můžu pořídit vícekrát, ale... (mám pokračovat?). Nepíšu to abych nasíral kamarády utonulého, že po bitvě každý generálem. Každý z nás děláme neustále spoustu chyb, když si je ale přiznáme a uvědomíme, máme šanci je zbytečně neopakovat. |