Snad vás název článku neodradil, ale jak jsem před časem slíbil, zkusím vám přiblížit nejtěžší a zároveň nejhezčí úsek na řece Chrudimce. Nejjednodušší příjezd je po silnici I/37 (Chrudim – Ždírec nad Doubravou), sjedeme z ní v Nasavrkách, projedeme městečkem směr Hradiště a Křižanovice. Za Hradištěm serpentinami klesáme k přehradě. Na krajnici na pravém břehu odstavíme auto. Není to asi úplně podle předpisů, ale zatím nás tady ještě nikdo nevyhmát. Možná sem dojedete po předchozím splutí horního úseku ze Seče. Od mostu v Mezisvětí je zákaz splouvání. Prosím, dodržujte jej, z přehradní nádrže Křižanovice je odebírána pitná voda. S loděmi přelezeme závoru a po cestě sejdeme ke konci plotu asi 300 m skoro až k 1. zatáčce a roštím a strmým kamenitým svahem opatrně k vodě. (foto peklo1)

Hned na začátku má řeka větší spád

Čeká nás šest kilometrů nádherné řeky. Obtížnost není vysoká WW II-III-, ovšem za velké vody, což je tady nad 20 m3/s, je potřeba být opatrnější. Řeka je pak rychlá a může nás překvapit padlý strom. Hned za zatáčkou řeka nabírá spád.

Proplouváme strmým zalesněným skalním údolím zvaným Krkanka. Asi po dvou kilometrech zprava ústí Hradišťský potok, je zajímavý třímetrovým vodopádem nedaleko soutoku. U něj je třeba se vyhnout velkým balvanům při pravém břehu. Míjíme na pravém břehu stojící chaty. Asi po kilometru se Chrudimka na chvíli uklidní, aby opět zrychlila přes kameny, které dávají tušit zbytky jezu. Kdysi tu vpravo stával mlýn. V následující peřeji jsme u dalšího pravobřežního přítoku. Potok zvaný Debrný teče od jihu a jeho poslední dva kilometry od mostu u opuštěného lomu mezi Hradištěm a Nasavrky by stály za prozkoumání. Vodu mu po 500 metrech přidává pravostranný přítok od Nasavrk. Pokud jedeme za nižšího stavu, většinou oba potoky znatelně pomohou.

Nezapomeňte zavřít branku!

Na levém břehu jsou další strmé skály. Řeka je opět klidnější, chaty na pravém břehu končí, před sebou vidíme most. Buďte opatrní, v minulosti pod ním visel plot. Pokud je tam opět, přistaňte včas na levém břehu a vraty v oplocení obory lodě přeneste pod most. Poslední zavírá vrata! Údolí je nyní opuštěné a řeka znatelně divočejší. Jsme ve Strádovském Pekle. Hluboký a zalesněný kaňon, místy mezi skalami, které jsou teď spíše na pravém břehu. U nich logicky bývají těžší místa. Proplouváme téměř nepřetržité balvanité peřeje i klidnější úseky na vydechnutí. Některá místa mají výraznější spád, ale hrozí jen velkými vlnami a zabaláky, výjimečně trefíme válec, který ale nedrží.

Přichází nejtěžší pasáž

Občas musíme objet balvany. Levý břeh je místy zpevněn starou nízkou navigací z lomového kamene, nad ní je z vody téměř neznatelná a nepoužívaná cesta. V těchto místech se v 50. letech natáčely napínavé scény filmu „Smrt v sedle“. Asi po 2,5 km je další ocelový most, cesta přechází na pravý břeh a napravo nad námi je zřícenina hradu Strádov. Po 100 metrech za pravou zatáčkou je nejtěžší pasáž celého úseku. Vlevo se přímo z vody tyčí strmá skála a proud klesá v zúženém korytě přes balvany a skalní práh. Držte se spíše vpravo.

Plot je potřeba přelézt

Následuje rozdvojení toku, my pojedeme vlevo, a jakmile uvidíme plot obory, přistaneme u levého břehu. Vracáky jsou malé, ale jsou. Problém by mohl nastat, pokud pojede větší skupina pohromadě. Takže od tišiny pod poslední peřejí jedou ti lepší napřed, ostatní postupně za nimi a pomůžete si při přistání. Vysoký kývající se plot přelezeme, nejlépe u sloupku.

V klidu se podíváme na nenápadnou past. Do silného proudu se noří na ocelovém laně zavěšený plot, letos v lednu to byly rezavé betonářské sítě. Jsou vidět na poslední chvíli.

Peklo končí, začíná přehrada

Nasedneme hned pod plotem, zhoupne nás poslední lehká peřej a podjedeme most. Tady začíná krátké vzdutí vyrovnávací nádrže Křižanovice II. Míjíme elektrárnu stojící na levém břehu, zde se vrací voda odváděná z přehrady Křižanovice I. Hráz vyrovnávačky přeneseme vpravo přes korunu vedle přepadu, prolezeme děravým plotem a nastoupíme na brodu asi 50 m pod hrází. Máme před sebou 5 km WW I – II do Slatiňan, případně další 3 km WW I do Chrudimi. Nebo lodě přeneseme přes most na plácek na levém břehu a dáme si Peklo ještě jednou.

Podmínky pro splutí

Pro splutí Pekla je třeba alespoň 10 m3/s (na snímcích), orientujeme se podle vodočtu ve Svídnici. Nesmíme zapomenout, že asi 12 m3/s ubírá tři kilometry dlouhé potrubí vedoucí na elektrárnu Práčov, a tak tento vodočet musí hlásit alespoň 22, lépe však 25 m3/s, což je za prudkého tání sněhu nebo po vydatných deštích. Jestli mele elektrárna, se dozvíme na webu povodí Labe (provoz špičkových elektráren). Předvídat se nechá i podle situace, zejména dle přítoku do přehrady Seč. Nejraději mám ale Peklo za stavu, kdy jím protéká okolo 20 – 25 m3/s, pak má řeka tah na bránu a vlny se začínají pěkně balit. Nad 30 m3/s je sice plavba rychlejší, ale hladina se zarovnává.
A pozor na čerty!

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim