> tohle je myslím důležité, aby nezapadlo:
> "rozhodnutí "radši to sjedeme" pramení z toho,
> že obnášení daného jezu je dost komplikované".
tak já myslím, že tady to nezapadne, třeba nedávno jsme nad tím meditovali v souvislosti s Chobotničákovejma krasoloděma, že na naše řeky je potřeba něco odolnýho, neb ne každej je fanda portážování s plnou polní někde po skále nebo krz bažiny a kopřivy
ale patří to k tý spoustě informací, který by měly zaznívat především někde jinde než tady
takže děkuju Ešusovi a těm dalším, co tohle prezentujou ve stavebních řízeních atd.
za mě je ideální takový to řešení, kdy je šlajsna u břehu a vedle ní široká cesta (rampa), která jde pozvolna do vody; samozřejmě dostatečně daleko nad a pod a dostatečně vysoká, aby to bylo bezpečný i za vyššího stavu vody
pokud je břeh příkřejší a jsou tam schůdky, tak v reálu obvykle trpí několika problémy (které se vyskytují i u různých výstupních míst kempů atd.):
- nelze dojet až těsně k nim, protože končí ve dně s velkými balvany; často jde i o vyvalené schody samotné
- jsou v proudu a není za co se u nich chytit; v případě připlutí více lodí nemají ostatní kde stát frontu
- nedostatečná šířka a špatně zvolená rozteč, Orlici nelze chytit za špičky protože přesahuje, Agara (Turismo) naopak nedosáhne od jedněch k druhým ... optimálně když nejsou vůbec dělené na dvoje samostatné schody, ale jedny široké, pak lze eventuelně loď tahat i po špici tak, že se lidi vejdou proti sobě na šířku boků
to jsou samozřejmě banality proti běžnejm situacím typu čtyři metry vysoká kolmá navigace, ale leckdy to dokáže potrápit i mě, natož když k tomu dojede banda začátečníků - přitom přinejmenším to kotvení by šlo řešit i u stávajících staveb poměrně snadno
(koneckonců mám takovej dojem, že v diskusi ke Šternberku zaznělo, že někoho od padnutí do válce zachránily navařený úchyty na šlajsně?)