Před několika lety jsme si s kamarády založili tradici Mikulášských potoků. Malé děti se straší Mikulášem a čertem, nás straší představa splouvání neprávem opomíjených toků. Letošek se obzvlášť vydařil. V daném termínu, nejbližším víkendu k Mikulášskému večeru, byla sakra zima – ráno -8oC, přes den se sice vyšplhalo na skoro -2oC, ale i to není moc. Proto byl zvolen zdánlivě milosrdný tok – Sánský kanál s obtížností ZW. Po zjištění, že v místě plánovaného startu není zamrzlý a tedy se nemáme na co vymluvit, přejíždíme se nasnídat a ohřát do nejbližší otevřené provozovny. Tou je nádražní restaurace v Nymburku. Je tam i v 9 ráno teploučko a díky konzumaci se tam smíme v nekuřáckém (a tedy zcela prázdném) salonku i převléknout do hydra.
Začátek ve vesnici Pátek
Od Pátku (do neděle :-) je koryto silně zarostlé
Na vodu jdeme v Pátku. Po několika zatáčkách je nám jasné, proč se tento potok běžně nejezdí, i když má vodu celoročně. Terén – roští, stromy, šípkové keře, atd. je velmi členitý a hustý.
Roští a padlé stromy jsou téměř všude.
Břehy jsou většinou kolmé a pro množství klacků a větví nepřístupné. Když se náhodou vyskytne mezírka, je v ní jinovatkou pokryté bahno, překvapivě nezmrzlé a hluboké.
Z plavby se stává boj o každý metr, navíc mráz vytváří z cákanců vody skoro okamžitě na pádlech, lodích i jezdcích vrstvu ledu. Jinovatka a led jsou nakonec i na všech větvích a předmětech okolo. Přesto postupujeme pomalu vpřed, navzájem se povzbuzujeme hlasitým nadáváním na počasí a na sebe, že jsme neposlechli varování přírody.
Lávky se přenášejí, mostky se dají podjet
Občasné lávky se přelézají.
Nízké lávky je nutné přenášet.
Asi 3 kamenné mostky se dají s mírnými obtížemi podjet, jen je vždycky třeba z lodi vyházet listí, klacky, zmrzlé žáby atd., aby si jezdci mohli lehnout na dno.
Mostky na kanále.
Jediné správné rozhodnutí na této akci byla volba lodí – otevřených deblovek. Na lodích s palubou by byl posun vpřed ještě pomalejší. Konečně se hradba větví a roští rozestupuje a vplouváme na zjevně nadrženou hladinu nad jezem, která je ale pochopitelně zamrzlá.
Jakmile se koryto vyčistí, tak končíme
V Křečkově před jezem
Naštěstí led se dá prolámat skoro až k mostku, pod kterým je nesjízdný stupeň. Dále koryto kanálu už vypadá průjezdnější, jsme však všichni natolik zbědovaní a zmrzlí, že při nejbližší příležitosti po několika desítkách metrů vylézáme na břeh, kde je silnice. Končíme, jsme ve vesnici Křečkov.
Jako zážitek, o kterém se v teploučku vypráví, dobrý. Ale jako zážitek vodácký asi vůbec nelze hodnotit. Necelé 4 km toku jsme jeli (tedy spíše se prodírali) při teplotě mínus 5 až mínus 3 stupně asi 3,5 hodiny.
Ale už se úchylně těšíme na příště, kdy dojedeme určitě dál.
Honza Šup