Psal se konec července 2020 a po relativně chladném začátku měsíce začaly vedra. Přemýšleli jsme, co o víkendu podniknout, na vandr se nám nechtělo. Tak jsme si řekli, co jet na vodu, ale kam? Nestojíme o přecpané řeky masňáků, kteří si půjčili lodě a jedou většinou poprvé. Na mapě sjízdnosti koukáme, co by šlo jet, a upoutá nás zeleně svítící Tichá Orlice. Po přečtení podrobností o této řece je rozhodnuto. O víkendu si sjedeme Tichou a spojenou Orlici.

Jedeme autem do Blešna, kde u vlakové zastávky necháváme auto. Nasedáme do vlaku a jedeme do Chocně. V Chocni projedeme park za nádražím a po mostě přejdeme Tichou Orlici. Pokračujeme až k náhonu vedoucího od jezu městem. Teče jím většina vody. Nakoupíme si v sámošce Hruška a dle pokynů v kilometráži scházíme k náhonu u tenisových kurtů. Jsou zde schůdky, nad kterými se klene nová lávka. Ta nám poskytuje stín pro nafouknutí Pálavy. Na vodu vyplouváme v jednu hodinu. Řeka je prázdná, a pokud tu nějaké lodě byly, tak už jsou dávno pryč.

První dojmy z této řeky byly docela hezké. Zákruty, vrbičky, proudící voda. Občas spadlý kmen, který je potřeba podjet, objet nebo přelézt. S prvním jezem se setkáváme u Postolova. Je nesjízdný, stejně tak jako všechny další, které dnes potkáme. Na svém boku má rybochod, tak loď přetáhneme po jeho hraně pod jez. Před Plchovicemi je rozvodí, kde řeka teče dvěma rameny. Dle kilometráže se vydáváme pravým. Hned za druhou zatáčkou je barikáda z naplaveného dříví. Nemusíme na břeh, jde to přetáhnout.

Následují další čtyři jezy. Předposlední je v Čermné. Loď přetáhneme okolo po trávě. Je tu jen jedna zvláštnost, koupe se tu pár místních dětí. Uvědomili jsme si, že v dnešní době bazénů se už skoro nikdo nechodí koupat do řek. Vzpomněl jsem si, kolik bylo lidí na jezu v Hýskově, když jsem byl malej. Za Čermnou nás čeká kus narovnaného koryta bez stromů, slunce do nás neúprosně pálí. Naštěstí pak začne méně regulované koryto, břehy jsou zase zarostlé stromy.

Před Borohrádkem je dnešní poslední jez. Nalézá se to nouzové místo pro přespání. V kilometráži je uvedeno, že za nízkého stavu vody je lepší jet náhonem, a pak obnést elektrárnu. Jelikož ale vody teče přes jez docela dost, tak pálavu přetáhneme po spádové desce a jedeme dál. Projedeme Borohrádkem a za ním začínáme pomalu hledat místo na spaní. Z řeky není nic vidět, břehy jsou zarostlé. Víme, že řeka teče v loukách. Na pravé straně je výběh s kravami, což výběr omezuje na levý břeh. Nakonec jsme přistáli a vyšli se nahoru podívat. Šli jsme podél okraje louky nad řekou a hledali dobré místo, odkud nebudeme vidět ze vzdálených domů ani ze silnice. Našli jsme ho v laloku louky na krátce posekané trávě.

Ráno vyrážíme na druhou půli cesty do Blešna. Zbývalo nám 25 km. Asi po hodině jsme dopádlovali k soutoku s Divokou Orlicí. Moc divoce to tam ale nevypadalo. Soutok už je na vzdutí jezu, takže to spíš vypadá jak soutok dvou kanálů. Přenášíme dnešní první jez a po chvilce plavby následuje Týniště nad Orlicí. Zastavujeme pod mostem a jdeme si do Penny nakoupit čerstvé housky ke svačině. Za mostem je camp, z něhož akorát vyráží spousty lodí z půjčovny. Zbytek cesty postupně předjíždíme pomalu plující kanoe s neobratnými posádkami.

Orlice se za Týništěm výrazně změnila. Už nebyla svázaná ve svých březích, které pevně fixovaly velké nasypané kameny. Zde se Orlice zbavila svých pout a viděli jsme krásné podemleté hlinitopísčité břehy, plážičky ve vnitřních obloucích, vrbové houštiny a ostrůvky.

Najednou se nám ta řeka začala moc líbit. Nenudila nás. Ke všemu navíc docela dobře tekla a následovaly jen dva malé stupně v podobě kamenného záhozu, který šel opatrně sjet. Za kempem Suté břehy jsme museli přenést jeden masivní zátaras. Za mostem v Krňovicích jsme nechali za sebou poslední lodě a řeku jsme měli po zbytek plavby pro sebe. Ve čtyři hodiny jsme dojeli do Blešna.

Z Chocně jsme ujeli do Blešna 50 km za stavu 40 cm vodočtu Čermná (limit 32cm), každý den asi 8 hodin jízdy bez navštěvování hospod. Řeka Orlice nás velmi překvapila. Střední část našeho úseku kolem Borohrádku nás sice trochu nudila, ale spodní úsek z Týniště nás svou nespoutaností a mnohotvárností velmi učaroval. Doufáme, že se někdy na tuto řeku znova podíváme.

Termit