Čím je řeka širší, tím je větší problém minimalizovat "protažení-prověšení-vybočení" lana a významně se zvyšuje zatížení kotvicích bodů ... vychází z rozkladu sil, aneb elementární fyzika. Hasiče naprosto chápu.
Když to čtu, říkám si, jestli je ten způsob výuky záchrany z nataženého lana pro HZS vhodným a to především z pohledu, kdy každý jez je jiný. Samozřejmě nevím, co je Petře přesně učíš. Jestli by nebylo vhodnější je učit "jen" záchranu z člunu, která by mohla být univerzálnější. Obecně mnohé HZS jsou motorovými čluny vybaveny a možná by postačilo je naučit rozeznání bezpečného přiblížení k vývarové linii a použití "házečky". I to je už na ně (při vší úctě) dost nebezpečné.
Záchrana z lana je na nácvik na každém jezu (místně příslušní HZS by asi mohli, ale trochu se obávám nevhodného vedení a špatné volby řešení ... za každé vody to taky vypadá jinak) a to není zrovna efektivní.
Nechci rozpoutat na toto téma veřejnou diskuzi, je to spíš myšlenka (asi opakovaná) k úvaze pro kompetentní.
Ono ani to udržení fixačních bodů ve funkčním stavu často nebude až tak bezbolestné. Při delším nepoužití lidi rádi zapomenou k čemu to vlastně je a najednou je to pryč, nebo nepoužitelné.
Ahoj Klasik